Mauricia, se letos již po sedmé konal prestižní kulinářský festival pořádaný na počest Bernarda Loiseaua. Loiseau – ikona francouzské gastronomie Možná si vzpomenete na geniálního burgundského šéfkuchaře, jenž si před devíti lety raději vzal život, než by snesl pouhé pomyšlení, že by ze svých tří hvězdiček v gurmánském průvodci Michelin měl o jednu přijít. Loiseau a jeho podnik La Cote d´Or v obci Saulieu, na severu Burgundska vybudovaný ze zchátralého zájezdního hostince z osmnáctého století byl znám mnohými specialitami, z nichž za největší byla považována žabí stehýnka na česnekovém pyré a petrželové šťávě. Proslulost si získal tím, jak tradiční tučnou místní kuchyni přizpůsobil moderní době a její touze po “lehčí” stravě. Kritici to oceňovali a úspěšný charismatický kuchař, v roce 1997 vyhlášený za nejlepšího kuchaře Francie, dělal vše pro to, aby se udržel na výsluní - i s pomocí televize, díky níž se stal velmi známou a populární osobností. ostře sledovaní. Být v gastronomické velmoci, jakou je Francie, známým a uznávaným šéfkuchařem, znamená obrovský závazek nesoucí s sebou popularitu hvězd showbyznysu. „Můžeme říci, že ho GaultMillieu zabil,“ prohlásil Paul Bocuse, jedna z největších hvězd francouzské kuchyně, když se dozvěděl o Loiseauově sebevraždě. Pro uhlazeného ředitele Michelinu Jean-Luc Nareta je to stále i po letech velmi citlivé téma, když říká, že „nikdo si nemůže být úplně jistý, co se děje v mysli člověka, který zabije sám sebe.“ Jisté je jedno: špičkoví kuchaři jsou ve Francii skutečně permanentně vystavováni vysokému tlaku ze strany veřejnosti, a zejména médií. Potvrdila to v  průběhu festivalu i manželka Bernarda Loiseaua, Dominique. Ta ostatně již krátce po jeho smrti vyloučila, že by si vzal život v důsledku strachu o jednu hvězdičku, neboť čtrnáct dnů před vyjitím nové michelinovské ročenky věděl, jak si v  ní stojí (ročenka ostatně vyšla čtyři dny po jeho smrti). Odmítla i jakékoliv finanční problémy. Současně však zdůraznila, že její manžel „žil a dýchal vařením do té míry, že nikdy nevypnul, neboť stále musel být nejlepší. Nechtěl ani trávit čas s dětmi, celý den byl v hotelové restauraci, aby se mohl ujišťovat, že je vše perfektní“. Tragédie, která šokovala Vše bylo v pořádku, až přišel začátek roku 2003 a s ním rozhodnutí GaultMillieua, po Michelinovi druhého nejznámějšího průvodce po nejlepších restauracích, snížit ocenění Loiseuaovy kuchyně z devatenácti na sedmnáct bodů (z dvaceti možných). V tisku se navíc objevily zprávy, že i Michelin váhá, zda má Loiseauovi ponechat tři hvězdičky, které mu udělil již v roce 1991. To musela být těžká rána pro muže, který krátce před smrtí řekl: “Náruživě toužím vyhrávat. Vždycky jsem chtěl být první.” A tak 24. února sáhl dvaapadesátiletý Loiseaua po své lovecké pušce a výstřelem do úst se v ložnici zastřelil. Novinové komentáře jeho smrt hodnotily jako důsledek tlaku, jenž je na špičkové šéfy vyvíjen. Díky médiím jsou slavní, ale současně KULINÁŘSKÉ KLÁNÍ TRVALO DVA DNY 145