Život s kolem

04.02.2014 11:00

Vyjmenovat všechny úspěchy českého paraolympijského cyklisty Jiřího Boušky by zabralo hodně místa. Na svém kontě má 5 olympijských medailí – 2 bronzové z paraolympiády v Athénách, bronzovou a stříbrnou z Pekingu, bronzovou z Londýna. Je vícenásobným Mistrem Světa v dráhových disciplínách i silničních závodech, od roku 2001 mnohonásobným Mistrem Evropy v silniční a dráhové disciplíně. Prostě úspěšný sportovec, každým colulem.

Vaše výkony v posledních deseti letech ukazují na tvrdou přípravu. Jak vypadá váš obvyklý tréninkový den?
Je to tak. Vrcholový sport je tvrdý dril. Běžný den začínám ranním kondičním cvičením, poté následuje snídaně a vyrážím na hlavní tréninkový blok, tím je cyklistický trénink v délce od tří do šesti hodin. Poté se lehce najím a věnuji se regeneraci u fyzioterapeutky nebo ve fitness centru I am fit. Končím většinou kolem šesté až sedmé večer.

Určitě se vaše příprava neobejde bez podpory sponzorů, techniků, ale také rodiny....
Zázemí je pro špičkový výkon velice důležitý. V uplynulých sezónách se kolem mě vytvořil skvělý realizační tým fundovaných odborníků, ve kterých mám oporu a kteří mě dokáží dobře motivovat. Samozřejmě nejdůležitější je podpora manželky Jany, která stojí od počátku za všemi úspěchy, kterých jsem dosáhl. Ona mi vytváří to nejdůležitější zázemí. Cyklistiku dělám na sto procent, takže bych se neobešel bez podpory partnerů PRE, OZP a Toi Toi.

Na první pohled není patrné, že jste prodělal dětskou mozkovou obrnu levé půlky těla. Co to znamená z pohledu cyklisty a v čem vás tento handicap při jízdě na kole nejvíc omezuje?
Jde o centrální nervovou poruchu. Nejjednodušeji bych to vysvětlil asi tak, že vyšlete z hlavy příkaz do ruky nebo nohy, jaký má udělat pohyb, ale ona váš příkaz není schopna poslechnout a pohyb třeba pouze naznačí nebo ho udělá velice nepřesně. Možná by to šlo přirovnat k lehké opilosti, kdy víte, co chcete dělat, ale tělo nefunguje tak, jak chcete.

Příští rok bude vrcholem sezony silniční mistrovství světa v americkém Greenville. Jak vidíte své šance na umístění?
Již nyní tvrdě pracuji na tom, abych se popral o stupně vítězů. Věřím si na jednu z medailí.

Jak zvládáte dlouhé přesuny mezi jednotlivými závody? Co vám při cestách pomáhá a co vás nejvíc štve?
Cestování mi nedělá problémy, naopak poznávání nových míst je pro mě motivující. Na dlouhých cestách je vždy příjemné mít sebou někoho, na koho se můžete spolehnout při řešení problémových situací. Já jsem letos na turné po Kanadě neustále postrádal sportovní vybavení, protože mi ho dopravci vždy ztratili a nebyl nikdo, kdo by mi s tím byl schopen pomoci. Řešit tyto problémy před vrcholem sezóny není moc štastné.

Kdybyste se nestal cyklistou, jaký jiný sport by vás nejvíc lákal?
Rád lyžuji na běžkách. Pocházím z Vysočiny a k tomuto zimnímu sportu mám blízko. Měl jsem možnost vyzkoušet si i skydiving a byla to opravdu zajímavá zkušenost.

Profesionální cyklistice uškodily v posledních letech dopingové aféry. Dotklo se to nějak i závodů hendikepovaných sportovců? A jaký je vůbec váš názor na doping?
Mediální tlak je v tomto směru v cyklistice opravdu velký. Handicapovaných cyklistů se toto dle mého názoru nedotklo. Jsme zařazeni v celoročním sledování, podstupujeme testy a zatím žádný nebyl pozitivní. Můj názor je takový, že nastavená pravidla se musí dodržovat. Máme listinu zakázaných látek a ty se prostě používat nesmí. Na druhou stranu dokážu pochopit, že někdo může uvíznout v síti bez úmyslného užití. Musíte si uvědomit, že jste hlídáni třistašedesát dní v roce a někdy sportovec může polevit v pozornosti a užít lék s minimálním množstvím nějaké látky, která není povolená. Následek je poté fatální…

V Česku je cyklistika mimořádně oblíbenou aktivitou. Můžete srovnat zázemí, které mají cyklisté u nás, s podmínkami v jiných zemích?
Materiální vybavení je na srovnatelné úrovni. Z mého pohledu zaostává především personální obsazení, organizace a zajištění reprezentačních výjezdů, které je leckdy velice chaotické.

Představte si, že se ráno probudíte na ideálním vysněném místě. Kde by to bylo, co byste měl k snídani a jak by v takovém případě vypadalo vaše dopoledne?
Mám rád teplé krajiny, takže by to bylo na Zanzibaru nebo někde na africké safari, kam bychom se s manželkou chtěli znova podívat. Dali bychom si něco typického pro danou oblast, třeba maso z krokodýla, které je naprosto famózní, a vyrazili bychom na zebry, žirafy, slony atd. Afrika nás hodně oslovila, rádi bychom tam zažili nová dobrodružství.