Engadin není jen Svatý Mořic

08.11.2013 10:00

Engadin ve švýcarském kantonu Graubünden čaruje inspirující krajinou a mýty. Spojuje harmonickou přírodu, kulturu, tradici a životní styl. 350 kilometrů sjezdovek, 200 kilometrů běžeckých tratí a 150 kilometrů zimních turistických cest dělá z vysokohorského údolí hýčkaného sluncem největší oblast zimních sportů ve Švýcarsku.

Třpytivý kontrast k malebným, na tradici bohatým vesničkám představuje St. Moritz (Sv. Mořic) se svými světoznámými hotely, legendárními lokály pro labužníky a událostmi plnými lesku. Na světě je jen málo lyžařských středisek, kde najdete takovou koncentraci luxusních butiků, světových celebrit, milionářů, drahých restaurací a hotelů, z nichž šedesát procent má čtyři až pět hvězdiček. Mezi nejznámější hotely patří Palace, Kulm, Carlton a Kempinski, v němž byl zatčen při oslavách narozenin své dcery český podnikatel Tomáš Pitr. Ostatně, společně s Zermattem a Davos/Klosters tvoří Svatý Mořic švýcarskou "hvězdnou trojici" lyžařských středisek.

Svatý Mořic neboli Top of the World (Vrchol světa), jak se mu také někdy říká, nejlépe charakterizují slova jako luxusní a mondénní. Leží na břehu Svatomořického jezera a má pouhých pět tisíc stálých obyvatel, kteří jsou velmi pyšní na zdejší klima, jež nazývají klimatem „šampaňským“ – kvůli suchému vzduchu a 322 dnům zalitým sluncem v průběhu jednoho roku. V tomto městě se setkává smetánka i prominenti, uskutečňují se mnohé mezinárodní společenské i sportovní události. Tak třeba loňského Silvestra tady slavili ruský prezident Vladimír Putin i německá kancléřka Angelina Merklová.

Tady vznikla zimní turistika
Málokdo přitom ví, že právě Svatý Mořic je považován za rodiště světové zimní turistiky. Vše začalo v létě 1864 sázkou, kterou uzavřel majitel jednoho hotelu Johanes Badrutt se svými letními anglickými hosty. Vrátí-li se v zimě a nebude se jim líbit, zaplatí jim náklady na cestu z Londýna a zpět. Pokud ovšem shledají Svatý Mořic v zimě krásný a vhodný pro odpočinek, zve je na pobyt, jak dlouhý si budou přát. Badrutt věděl, co dělá, protože slunečné zimy ve Svatém Mořici dobře znal. Britové zůstali až do Velikonoc a během svého pobytu položili základy zdejšího sportování, když tady sáňkovali, hráli kriket a závodili na koních na jezeře.

Ani Badrutt na své sázce neprodělal, postupem času z malého hotýlku vybudoval luxusní hotelový komplex Badrutt's Palace, jenž je členem organizace "Leading Hotels of the World" (Vedoucí hotely světa). Nabízí čtyři základní základní kategorie ubytování: Standard, Deluxe, Super Deluxe a Grand Deluxe. Po jeho smrti nezdědili hotel děti, jak by se dalo očekávat, ale manažer hotelu, v němž viděl starý pán záruku, že povede hotel v jeho duchu. A skutečně, dodnes jsou zde zachovány mnohé zvyklosti z minula, jako třeba, že na večeři nemůžete přijít bez fraku.

Svatý Mořic dnes
Symbolem Svatého Mořicu je šikmá věž, která je pozůstatkem kostela vystavěného kolem roku 1500. Je nepřístupná, takže jsme si ji mohli prohlédnout pouze zespodu. Vynahradili jsme si vše v Engadiner Heimatmuseum (muzeum domova), jehož součástí jsou bohaté kulturněhistorické sbírky stejně jako předměty lidového umění, a kde jsme ztrávili skoro hodinu. V muzeu Segantini jsme pak viděli bohatou sbírku děl italského malíře devatenáctého století Giovanniho Segantiniho – 55 obrazů a prací na papíře, ale také hodně kreseb a skic tužkou, pastelem a dřevěným uhlím. Segantini a jeho tvorba byla pevně spojena s Engandinem, tady ve vesnici Malaja žil, maloval a také zemřel.

Zašli jsme se podívat také na hlavní nákupní třídu Via Maistra s obchody pro nejnáročnější se špičkovým oblečením, šperky, hodinkami a samozřejmě i s výbornou švýcarskou čokoládou. Svatý Mořic, to je i bohatý noční život, v němž nechybí ani kasino a četné diskotéky. My jsme dali přednost návštěvě největšího světového whisky baru, nenápadně ukrytého v podzemních prostorách hotelu Waldhaus na břehu Svatomořického jezera. Výběr tam mají tak obrovský, že nám chvíli trvalo, než jsme si vybrali první skleničku i ty další.

Rusové mají Svatý Mořic v oblibě
Existuje-li na světě místo, kde Rusy považují za nejbohatší lidi na světě, tak je to právě ve Svatém Mořici. Prvních deset dnů v novém roce prý procento ruských návštěvníků dosahuje až osmdesáti procent. Vracejí se pak znovu v březnu, kdy jsou v Rusku prázdniny. Jsou ubytováni v nejlepších hotelích, nakupují kožichy, diamanty, nejkvalitnější a zároveň neskutečně drahé hodinky. S lyžováním už to tak slavné není, lyžuje jen asi čtyřicet procent z nich, zato večer jsou jich plné noční kluby a diskotéky, a pijí tolik, co nikdo a jen to nejlepší – šampaňské, koňak, whisky, vodku, přičemž nad cenou lahve vína za několik tisíc eur se nepozastaví.

Rusové patří mezi zdejší návštěvníky už hodně dávno, vždyť kdysi tady dokonce stavěli sídlo pro posledního ruského cara. Dnes je z něj hotel, jehož restaurace nabízí lososa pod názvem Doktor Živago, jinde vám třeba nabídnou pizzu s černým kaviárem, na jejíž cenu se raději ani neptejte.

Nejvýše položené letiště
Nejvíce návštěvníků sice přijíždí do Svatého Mořice autem nebo vlakem (zajíždějí sem i legendární expresy Glacier express (Ledovcový expres) a Bernina express), město však má i své vlastní letiště, jež je nejvýše položeným mezinárodním letištěm v Evropě. Jmenuje se Samedan, někdy se mu také říká Engadin Airport a jeho přistávací plocha leží o více než sto metrů výše než je vrchol Sněžky. Ve výšce 1707 metrů nad mořem tady přistávají menší soukromá letadla jako je Cessna, můžeme ale vidět i Boeningy BBJ a 737. Přistávání vyžaduje skutečně zkušené piloty, kteří se dokážou vypořádat nejen s vrcholky dosahujícími téměř čtyř tisíce metrů, jež Samedan obklopují, ale také se složitým povrchem, s velmi nepříjemným větrem a především s tím, že letiště není řízené. Z těchto důvodů je také považováno za jedno z nejnáročnějších na světě. Letadla na něm vesměs nemohou parkovat a musí krátce po přistání odletět, přičemž jejich pasažéři zpravidla pokračují v cestě do Svatého Mořice helikoptérou, každý významný hotel má vlastní přistávací plochu.

Jdeme lyžovat na Corviglii
Největší lyžařská oblast ve Svatém Mořici, Corviglia, nás nadchla velkorysými sjezdovkami, útulnými chatami a fantastickým panoramatem. Lyžařský ráj, který začíná přímo v centru Svatého Mořice, odkud nás vyvezla nejdříve zubačka a pak soustava kabin a sedaček. Na Corviglii se představují nejnovější trendy, konají světové poháry, skáčou bravurní skoky ve snowparku a pak se vychutnává jedinečná kuchyně. Na svazích můžete při trošce štěstí spatřit Robbieho Williamse, Roberta de Nira, Hugha Granta, George Clooneyho i monackou princeznu Carolinu. Ti všichni patří mezi pravidelné návštěvníky, stejně jako dříve Alfred Hitchcook, Elizabeth Taylorová, Richard Burton či Sophia Lorenová.

V poledne většina lidí, kteří chtějí být především viděni, zamíří v Corviglii na oběd k Mathisovi, což je nejvýše položený jachtařský klub na světě (2486 m). Ještě nedávno stávala před restaurací výstavní jachta, ta se ale nyní opravuje, aby se zbavila nánosů rzi. Šéf Reto Mathis nás, tak jako většinu návštěvníků, osobně uvítal u vchodu, aby pak zkontroloval ryby, jež se sem dovážejí čerstvé vrtulníkem, a hlavně pokrmy s lanýži, z nichž se největší oblibě těší proužky lanýžové pizzy. Předkrm s názvem Kolotoč obsahující kachní játra, mořské plody a ryby přijde na 49 franků, pokud si ho dáte doplněný o pravý ruský kaviár, cena vzlétne na 325 franků.

Na Corvatsch lanovkou i vrtulníkem
Naproti na vrcholu Piz Corvatsch je scenérie výrazně vysokohorská. Před okny panoramatické restaurace ve výšce 3303 metrů přistávají vrtulníky s lyžaři anebo jen s těmi, kteří si sem vyrazili na oběd. Také jsme si to vyzkoušeli a mohu potvrdit, že za ten nádherný pocit těch 120 švýcarských franků za jednu cestu stojí. Přílety a odlety vrtulníků jsou nejenom vítanou atrakcí, zvláště když kromě nich lze pozorovat v dálce se rýsující špičku pověstného Matterhornu i jedinou čtyřtisícovku východních Alp, Piz Bernina.

Corvatsch je však přitažlivý ještě další atrakcí a tou je noční lyžování, a to vždy v pátek. A tak v sedm večer stojíme u dolní stanice lanovky a vyjíždíme do mezistanice Murtel, odkud se z 2699 metrů spouštíme po pět kilometrů dlouhé, široké a dostatečně osvětlené sjezdovce. Noční pernamentka nás přišla na 25 franků, lyžovat jsme však mohli až do dvou hodin v noci. Pro ty, kteří dostali chuť nebo žízeň byly otevřeny všechny restaurace a bary, takže toto noční lyžování mohu směle označit přímo za společenskou událost.

Koupání ve vířivce
Diavolezza je poslední součástí místního lyžařského safari, sem jsme ale už museli popojet vláčkem, jenž byl v ceně skipasu. Odměnou nám byly zajímavé terény a klidnější atmosféra. Diavolezza láká středně těžkými sjezdovkami, těžkými pasážemi a jedinečnými horskými kulisami. Z horní stanice vidíte přímo na ledovcovými trhlinami rozervané ledové řeky valící se z Piz Bernina a Piz Palü dolů do údolí. Zažít na vlastní kůži tuto vysokohorskou krajinu na sjezdovkách přes ledovec Morteratsch je ovšem určeno pouze pro velmi zdatné lyžaře.

Pro ty ostatní je lahůdkou noční lyžování při úplňku měsíce. Skipas na jeden večer přijde na 31 franků, zažijete však něco neopakovatelného. Nám se to bohužel nepodařilo, zato jsme se vykoupali v nejvýše položené vířivce na světě. Na terase chaty Berghaus Diavolezza u horní stanice lanovky ve výši 3000 metrů stojí nenápadná káď s komínem. Za necelých třicet franků (v ceně je i koupací plášť a osuška) se tady můžete v mrazivém vzduchu ponořit do horké vody, relaxovat a pozorovat jedno z nejkrásnějších alpských panoramat.
Zatímco obědváme, pod mosaznou kádí plápolá oheň. Konečně je voda teplá 41 stupňů, rychle se převlékáme do plavek, přehazujeme přes sebe koupací plášť a vydáváme se směrem k vyhřáté lázni. Odhazujeme plášť a po schůdkách se dostáváme dovnitř bublající vířivky. Číšník nám přináší šampaňské, které jsme si za deset franků objednali, a my si připíjíme na zdraví.

Engadin ale není jen St. Moritz
Svatý Mořic je sice hlavní hvězdou Engadinského údolí, ne však jedinou možností k lyžování. Na výběr je tady celkem 13 středisek různých velikostí. Můžeme potvrdit, že nabídka sportovních aktivit a ojedinělého klimatu zůstává i v jejich případě stejná, jediným rozdílem je chybějící lesk luxusního centra, což může ale pro mnohé znamenat výhodu, a to nejen finanční. Byla by škoda spojovat překrásné Engadinské údolí pouze s přehlídkou kožichů a šperků v centru Svatého Mořice.

A skutečně, jen pár kilometrů od turistických paláců to vypadá zcela jinak a směrem na průsmyk Malojapass už o rušném okolí Svatého Mořice ani nevíme. Je to tady na první pohled takřka stejné jako před 150 lety, kdy v Engadin začala éra zimní sportovní turistiky. Selské usedlosti ozdobené sgraffitem, šedivé zvětralé románské kostely a velký výběr ubytovacích zařízení, jež si mohou dovolit i méně bohatí turisté.

Ve vesničkách Sils Maria a Sils Baselgia si lyžování i následující zábavu užíváme v poklidu. Překvapení nám nabídlo malé lyžařské středisko Zuoz. Při cestě do této vesnice jsme si nejprve mysleli, že je to areál s nevinnými sjezdovkami. Jak jsme se mýlili! Většina sjezdovek na svazích Pizzetu a Albanas je opravdu obtížná. Zuoz je však známý především pořádáním Engadinského lyžařského maratónu (dvaačtyřicetikilometrová trať vede mezi Malojou a Zuozem), jehož se každoročně druhou neděli v březnu účastní tisíce závodníků.

Foto: autor