Právě vychází první ryze česká kniha o fenoménu prokrastinace, chorobném odkládání důležitých úkolů a povinností. Autorem knihy Konec prokrastinace je Petr Ludwig, který se tématu dlouhodobě věnuje a pořádá k němu školení na vysokých školách a ve firmách. Prokrastinace je dnes čím dál více rozšířená. A to nejen mezi studenty, ale stále častěji i na pracovištích. Málokdo však ví, jak se jí úspěšně bránit.

Prokrastinace není lenost
Termín prokrastinace vychází z latinského pro-crastinus, znamenající „patřící zítřku“. Když lidé prokrastinují, nedokážou se přemluvit k plnění úkolů, které by měli nebo chtěli dělat. Důležité věci odloží a místo nich dělají něco nepodstatného. Sledují seriály, zalévají květiny v kanceláři, tráví hodiny na sociálních sítích, jedí (i když nemají hlad), opakovaně uklízejí, chodí bezcílně po pracovišti nebo jen tak zírají do zdi.

Ale pozor. Prokrastinaci není vhodné zaměňovat za lenost. „Líný člověk nic dělat nechce a je s tímto stavem spokojen. Prokrastinující člověk by naopak rád něco dělal, ale nedokáže k tomu sám sebe přemluvit,“ doplňuje Ludwig.

Lidé také rádi nechávají vše na poslední chvíli. Ospravedlňují to tím, že pod tlakem se jim pracuje lépe. Aktuální výzkumy však ukazují, že opak je pravdou. Odkládání úkolů na nejzazší možný termín je živnou půdou stresu a neefektivity.
„Pokud odkládáme, máme pak často výčitky. Vzniklé pochybnosti a snížená sebedůvěra vytváří pocit bezmoci, který vede k tomu, že opět nic neděláme. Vzniká pomyslný bludný kruh, ze kterého se velmi těžce vystupuje,“ vysvětluje autor knihy.
Jak jste se cítili, když jste utekli od řešení důležitého úkolu k něčemu nepodstatnému? Prokrastinaci také nelze zaměňovat za odpočinek. Při odpočinku získáváme novou energii. Při prokrastinaci ji naopak ztrácíme.