V polovině měsíce května vstoupil do kin nový český thriller Isabel. Děj se odehrává během jednoho dne a jedné noci v současné Ostravě. Je to v podstatě příběh začínající novinářky Isabel, která se ve snaze o senzační reportáž vydává za tajemným mužem.
Díky své naivitě a odvaze zároveň se pak ale ocitá v pasti děsivé společnosti, v níž musí bojovat o holý život. Některé věci ale možná nebudou ve skutečnosti takové, jaké se zdají… Více už o snímku poví samotný autor filmu, Lukáš Melník.

Ahoj, Lukáši. Řekneš nám něco více o samotné synopsi filmu? Objeví se tam nějaké nadpřirozené síly nebo bytosti?
Já bych to doplnil, že se Isabel může jevit na první pohled jako krvavý horor, ale k tématice jsme přistupovali originálně autorsky. Je tedy nutné si hned uvědomit, že se nebude jednat o film podle amerického, popřípadě švédského vzoru. Takový film bychom nemohli a v podstatě ani nechtěli realizovat. Isabel je naše odpověď na fenomén upíru ve filmu a v televizi. Divák musí být pozorný a hlavně trpělivý. Kdybych měl chronologicky převyprávět příběh, divák by ztratil celou pointu. Jednu menší indicii však vyzradím - a to, že zrcadlo vždy řekne nakonec pravdu.

Sám jsi psal i scénář. Proč sis vybral právě toto téma, je ti něčím osobně blízké?
S kolegou režisérem, scénáristou a kamarádem Marcelem Škrkoněm jsme byli odjakživa fascinování upírskou tématikou, a proto jsme chtěli dát, tomuto fenoménu, jednoznačnou odpověď. Z toho důvodu nevznikl žádný zábavný film nebo ztřeštěná parodie na americké filmy. Je to film smutný, avšak ne samoúčelně tragický. Už podle reakci diváků, je příběh hlavní postavy Isabel buď přijat anebo s ní naopak nechce mít nic společného a pohoršuje se nad ním.

Jak dlouho samotná realizace filmu probíhala? Jak dlouho se vyvíjel scénář, jak dlouho se natáčelo, kolik času zabrala postprodukce?
Celková realizace projektu, od prvního vepsání písmene ve scénáři až po premiéru v kině, nám zabrala necelé dva roky. Samotné natáčení bylo na celovečerní film neobvykle krátké – 21dní, ale kvůli velmi nízkému rozpočtu bylo nutné se přizpůsobit. Postprodukce filmu v pražském studiu Pegasfilm s.r.o. byla časově nejnáročnější. Ani jeden z našeho dua nemohl být z pracovních důvodů ve střižně stále přítomen, proto vznikaly časové proluky. A premiéra se konala až na třetí pokus.

Podle čeho jsi obsazoval herce? Podle známosti, osobní zkušenosti s nimi nebo jste organizovali klasické castingy?
Klasický způsob castingu, jak jej všeobecně známe, neprobíhal. Protože znám všechny herce z ostravských divadel, obsazení jednotlivých rolí přicházelo automaticky a samo. Někdy to až dokonce vypadalo, jakoby jejich role byly psány přímo na tělo. Zkušenosti před kamerou byly vítány, ale nebyl to hlavní ba ani rozhodující faktor při finálním výběru.

Proč se natáčelo právě v Ostravě?
Už od prvopočátku psaní scénáře nám bylo naprosto jasné, že to musí být v Ostravě. Ostrava, kterou jsem za ta léta poznal, jakožto ocelová metropole, má nepopsatelnou atmosféru ze své podstaty krásy a hrubosti zároveň. Úžasné až dech beroucí scenérie, místa a zákoutí podtrhávají genius loci tohoto místa, které je filmařinou až panensky nedoceněné.

Ty sám ve filmu i hraješ. Není to pro režiséra náročné, když je v jeden moment ve dvou funkcích a měl by vlastně i režírovat sám sebe, ačkoli svůj výkon nevidí?
Abych pravdu řekl, těch funkcí bylo v konečné fázi o něco víc. Ale k otázce hraní a režie ve stejný čas je odpověď velmi prostá, režie byla o dvou lidech. Ve chvíli, kdy jsem položil režisérský kšilt a předstoupil před kameru, bylo mi hned jasné, kdo je tu šéf. Tuto proměnu jsem bez diskuzí respektoval. S Marcelem se mi velmi dobře pracovalo na obou liniích.

Jaká scéna byla nejnáročnější na realizaci?
Bezpochyby exteriéry mimo město – jeskyně Šipka Štramberk a větrný mlýn v Nových Dvorech u Bílovce. Otázka logistiky filmové techniky a štábu nám nedělala až takový problém, jako zajištění samotné sítě, bez které se „hladová“ filmová světla bohužel neobejdou.

Jaký byl rozpočet filmu a kdo jej financoval?
Rozpočet filmu nechci zveřejňovat. Isabel je nízkorozpočtový snímek, který byl financován pouze z peněz obou producentů. Největší zásluhu na vzniku a dokončení filmu však mají partneři filmu a ochota herců a celého štábu pracovat bez nároku na honorář.

Já si tě pamatuji především jako herce… Pokud vím, stále ještě hraješ v divadlech. Kde tě v současné době mohou diváci vidět? Jaké hry a jaká divadla?
V současné době hraji v divadle Petra Bezruče v Ostravě a hostuji v Národním divadle moravskoslezském. Od 17. května se v DPB nasazuje hra Revizor pod režií M. Františáka, kde ztvárňuji postavu Chlestakova. Další zajímavý kus, kde mne mohou diváci vidět ve vší hornické parádě, jsou Pestré Vrstvy.

Čemu by ses chtěl v budoucnu věnovat? Film, divadlu, režii nebo herectví?
Teď, po premiéře filmu Isabel hraji jenom divadlo. A co bude dál? To ukáže čas... Jisté je, že něco určitě bude.

Bydlíš stále v Brně? Nemáš pocit, že z hlediska filmové i herecké kariéry by bylo přínosnější zkusit se přesunout do Prahy? Jak na na tom Brno v porovnání s Prahou pokud jde o práci v umělecké branži?
Vzhledem k tomu, že nyní působím v ostravských divadlech, bydlím i v Ostravě. Brno, Ostrava či jiná oblast bude vždy doplácet na té vzdálenosti od Prahy, kde jsou všechna filmová studia a castingové agentury. Pro herce je to nepříliš pozitivní skutečnost, ale zase na druhou stranu dostat se do Prahy není vždy zárukou si sáhnout na velké či větší role. K tomu, aby si herec rozvíjel ten svůj křehký herecký um daný shůry, potřebuje více než jen přenést tác či svíčku. Je to jakoby něco za něco. Praha, už kvůli lukrativitě seriálů a jiných konzumních TV pořadů praská ve švech a „přežijí“ opravdu jen ti nejsilnější.

Jaké filmy ty osobně máš rád? Kdo je tvým vzorem jakožto herec a režisér?
Nemám téměř žádná žánrová omezení. Myslím si, že vzhledem k ambicím, které neskrývám a s pokorou k řemeslu naplňuji, je to nejlepší cesta k dovzdělání filmových praktik. Nejeden filmař tak započal svou karieru, což mne povzbuzuje a pohání vpřed. Obdivuji mnoho tvůrců a herců, jak na naší scéně, tak i ve světě, ale opravdu mým osobním guru a člověkem, kterého si přeji potkat, potřást mu rukou a promluvit s ním, je Clint Eastwood.

Budeš chystat další film anebo zůstaneš teď spíše u divadla?
Velmi rád zůstanu u divadla, je to věrná láska. Ale film je pro mne něco jako droga. Dráždí a provokuje, nenechá spát, ale i přesto vše naplňuje. Upřímně jsem si nebyl jistý, co to se mnou udělá, poprvé stát pod tím kouzelným plátnem před všemi těmi lidmi, kteří netrpělivě čekají, až se film spustí. Letitá divadelní zkušenost umět zachovat klid a potlačit trému byla ta tam, ale jsem celý a jak pronesl F. Nietzsche: „Co mě nezabije, to mě posílí.“ (smích)

Děkuji za rozhovor.