Bolí vás záda, chodíte od doktora k doktorovi, ale nic vám zatím nepomohlo? To se vám v pražské rehabilitační klinice Monada sotva stane. Majitelka toho netradičního léčebného zařízení Kateřina Marková říká, že pacienti od nich odcházejí spokojení. Jistě ne nehodou získala v soutěži Ocenění Českých Podnikatelek 2011 zvláštní uznání. V jiné soutěži – Život nápadům- se pak stala „ ambasadorkou“, tedy jakýmsi dobrým duchem, který inspiruje i jiné ženy.

Rozhovor s PaedDr. Kateřinou Markovou, Přednostkou Kliniky komplexní rehabilitace MUDr. J. Marka Monada, spol. sr. o. a držitelkou ocenění „Výjimečná podnikatelka“ ve 4. ročníku soutěže Ocenění Českých Podnikatelek 2011

Co Vám přineslo ocenění, které jste získala?
Uvědomuji si, že jsem nebyla oceněna pouze za ekonomické výsledky, ale i za to, čím vším jsem si během podnikání prošla. Stále se pohybuji ve zdravotnictví a díky Ocenění českých podnikatelek jsem měla možnost seznámit se a poznat jiná podnikatelská odvětví i jejich vedoucí ženy. Pomohlo mi také, že jsem byla vyzdvižena jako podnikatelka a ne jako fyzioterapeut.

Liší se podnikání ve zdravotnictví od jiných odvětví?
Myslím si, že podnikání se zdravím není dobře formulováno a nastaveno. Pokud se správně podniká, zdraví se zlepšuje. Pokud se špatně podniká, zdraví se zhoršuje. Dnes se už díky ocenění nestydím říct, že jsem podnikatelka a že provozuji Monadu. Provozuji ji ale ne pouze za cílem získat peníze, ale mám dva rovnocenné cíle. Chci lidem zlepšit zdraví a zároveň získat peníze, abych zaměstnancům mohla zaplatit za odvedenou práci.

Klinika funguje na základech holistické medicíny, která zdůrazňuje nutnost pohledu na celého člověka. Na jeho tělo, duši, emoci i prostředí. Můžete přiblížit tento postup?
Klasickou evropskou lékařskou rehabilitaci spojujeme s ověřenými metodami přírodní medicíny. Pacientům kromě rehabilitace nabízíme službu psychologa, všichni lékaři mají kurzy akupunktury a všichni fyzioterapeuti mají kurzy akupresury. Každého pacienta vyšetří náš lékař, dokonce i když, jde jen na masáž. Vysvětlí mu, která alternativní terapie je pro něj vhodná a která ne. Na základě dohody s lékařem se pak pacient rozhodne pro další léčbu. Jde tedy o individuální pohled při komplexním vyšetření.

Vedení kliniky jste se ujala po náhle smrti vašeho otce, před jedenácti lety. Převzala jste vedení rodinného podniku. Jaké vzpomínky se k tomuto přelomovému období vážou?
V Monadě jsem pracovala od jejího vzniku v roce 1992. Po deseti letech, kdy jsem se po mateřské dovolené začala postupně vracet na kliniku, tatínek náhle zemřel. Věděla jsem, že mou povinností je převzít jeho roli. Bylo to pro mne nesmírně těžké období. Uvědomila jsem si, že moje práce teď bude porozumět a naučit se řídit kliniku. Musela jsem se začít starat o zaměstnance, o to abychom měli práci a abychom měli na platy. Po nějaké době jsem pochopila, že já nejsem ani nikdy nebudu táta, protože jsem žena a mám dva syny. Takže náčelnický způsob (můj otec byl původně vojenský lékař) se změnil v demokratický režim fungující na principu spolupráce všech.

Vaše klinika je jedinečná i v tom, že funguje jako školící a vzdělávací zařízení. Je to pro vás důležité?
Ano, podmínkou práce v našem zařízení je chtít se vzdělávat a věnovat tomu svůj čas a prostor v životě. U nás je vzdělávání to nejdůležitější. Možná je to i na úkor platových možností. Neexistuje, aby se někdo naučil něco nového a nechal si to pro sebe. To je začátek konce. My jsme školící a vzdělávací zařízení a to jak pro lékaře, tak pro fyzioterapeuty všech fakult.

Máte na starosti veškeré ekonomické i organizační záležitosti a částečné pracujete s dětskými pacienty. Všechno zvládáte sama?
Naše malé zařízení si nemůže dovolit přijmout ekonoma, účetního a pak dalšího specialistu i lékaře. V tom je asi největší kus mé práce, kterou možná nikdo nedocení – že pořád musím dávat pozor, kde mám přidat, kde můžu ubrat, kde si mohu dovolit jít na přednášku, kdy musíme udělat přednášku my, kolik přednášek můžeme udělat, aby byl dostatek času na pacienty a podobně. I když v poslední době jsem zjistila, že odborník je někdy nutný…

Ve které situaci to bylo?
Povedlo se mi udělat vyloženě podnikatelskou chybu. Přišli jsme o milion korun od zdravotní pojišťovny. Vykazovala jsem pojišťovně péči podle pravdy a nechtěla jsem si přiznat, že nesplňujeme podmínky smlouvy, kterou jsem se zdravotní pojišťovnou podepsala. Byla jsem pokutována, protože jsme nedosáhli sta procent hodnoty vykázané péče referenčního období. Byla to dost drahá chyba a velmi mě posunula. Uvědomila jsem si, že nemusím zvládat všechno sama, ale musím vědět, co od koho potřebuji.

Doplňujete si nějak i své manažerské vzdělání?
Nechodím na manažerské kurzy, jsou drahé a já musím obrátit každou korunu. Podle mne nejsou potřeba. Myslím, že nejdůležitější je mít čas na přemýšlení. Čas na organizaci, srovnat si priority a neustále myslet na to, co je metoda hlavního článku a jenom si logicky srovnávat situace, které přicházejí. Je to jako když vaříte. Jeden úkon následuje druhý a nakonec máte celé jídlo, ze kterého se s chutí všichni najíme.

Vypadáte spokojeně, je to jen zdání?
Není, skoro se to bojím říct, ale cítím, že jsem, na vrcholu svého pracovního úsilí a já pro sebe nechci víc. Byla bych teď ráda, aby i mí kolegové byli spokojeni a aby myšlenku komplexního přístupu k pacientovi nesli a šířili dál. To je můj cíl do budoucna.

Vloni slavila klinika dvacetileté výročí, uspořádali jste nějakou oslavu?
Připravili jsme odbornou mezioborovou konferenci, která byla nejen oslavou dvacátých narozenin, ale také vzpomínkou na mého otce, který měl v březnu 2012 desetileté výročí úmrtí.