Jaké budou filmové premiéry v měsíci lásky? Vyplatí se zajít do kina na nějakou tu romantickou komedii? Anebo nás v květnu čekají samé filmové slátaniny? Ačkoli něco málo kvalitního filmu by do českých kin přijít mělo, je tady také celá řada filmů, za která se rozhodně nevyplatí vyhazovat peníze. Prozradíme vám, čemu se raději vyhnout!

Českému filmu se v posledních letech příliš nedaří. Chybí tu dvě základní věci – kvalitní scénáristé a, jak už to bývá, finance. A právě s financemi souvisí další tíživý bod našeho skromného filmového rybníčku. Producenti se totiž, v touze po lepší prodejnosti díla, snaží z mnoha filmů udělat tak trochu bulvární plátek. Usilují o to, nacpat do filmu co nejvíce známých osobností, českých celebrit, ať už herců nebo neherců. Jako by se řídili heslem: „je jedno, že neumí hrát, hlavně že má známej ksicht“. A pak se doufá, že ony „známé ksichty“ zajistí filmu diváky a mediální pozornost. A potažmo peníze. Jenže právě díky takovéto filozofii se z našich filmů stávají mnohdy nekoukatelné slátaniny. Podobně tomu je bohužel i u nového Magnuskova filmu s názvem Jedlíci aneb Sto kilo lásky.

Celebrita nezaručí kvalitu
V hlavních rolích této rádoby komedie nechybí známé tváře jako třeba moderátorka Eva Decastelo, zpěvačka Kamila Nývltová či třeba moderátor a spisovatel Luboš Xaver Veselý. Těmto a dalším nehercům pochopitelně nelze vyčítat, že jejich projev před kamerou není profesionální. Ale lze vyčítat režisérovi, že na takovéto obsazení kývl. Anebo že si je dokonce spolu s producentem na film vybral!
Z profesionálních herců se zde objevuje například Martin Stropnický a Veronika Žilková, která se před pár měsíci předvedla v další podobně marketingově postavené filmové patlanině – v Troškových Babovřeskách.
Bohužel chabé herecké projevy nejsou zdaleka tím jediným, co by každého soudného diváka mělo od koupě lístku na tento snímek odradit. Dějová linie příběhu je totiž ještě podstatně slabší stránkou. Ve více než hodinu a půl dlouhém videu se totiž prakticky nic neděje. A to, co se náhodou děje, nemá zrovna dvakrát velkou logiku. Několik lidí se zkrátka rozhodlo zhubnout a odjelo za tímto účelem do sanatoria, kde jim mají napomoci přebytečné kilogramy shodit. Během několikadenní hubnoucí procedury v sanatoriu platí přísný zákaz jídla, alkoholu a sexu. Jako první nástřel příběhu to možná nezní až tak zle. Ale bohužel tato myšlenka zůstává značně nedotažená. Hrdinové mají různá sezení, terapie, vzájemně se do sebe zakoukávají a povídají si o všelijakých tématech. Ale hlavně – nic zásadního se nestane. Pokud tedy chcete vyhodit peníze za sezení na sedačce a cpaní se popcornem před plátnem, po kterém běhají obrázky (ještě k tomu velmi lacině natočené), tak hurá na Jedlíky! Pokud máte rozum, tak se ale tomuto režijnímu počinu pana Tomáše Magnuska raději vyhnete.

Jak se rodinně unudit v kině
Stejně tak byste se měli raději vyhnout i dalšímu dílku, které se rozhodně do Zlatého fondu české kinematografii nikdy nedostane. Animovaný pokus o rodinný film nese název Kovář z Podlesí a stojí na tradičním boji dobra a zla. Podlesí je malá vesnička, přes kterou se před lety přehnala armáda Turků. A protože lesní víly vykonávaly současně dobro a zlo, jsou potrestané přeměnou v houbové baby. Nyní se všemožně snaží svůj prohřešek odčinit. Ve druhé dějové linii pak divák sleduje ještě tradiční boj se zlým Drakem. V rámci žánru, že by se mělo jednat o rodinný oddychový film, se zdá být synopse filmu dostatečná. Jenže i tady narážíme na problém nelogických zápletek, plytkého děje a přehnaného množství prázdných dialogů. Film je mnohdy vyplňován zbytečnostmi, zřejmě jen proto, aby dosáhl požadované stopáže celovečerního filmu. Scéna se všelijak opakují a šetří se na ději, kde se dá.
Snímek je kombinací animace loutkou, digitální animace a kreseb Františka Skály. Ačkoli postprodukce na díle byla náročná a dlouhá, je škoda, že tolik času nebylo věnováno třeba také přípravě scénáře. A dialogů. Stručně řečeno, jedná se zatím asi o nejhorší film režiséra a scénáristy Pavla Göbla. A že je z čeho vybírat! Má za sebou podobně ne příliš povedené filmy jako kupříkladu Veni, vidi, vici a Ještě pořad žiju s věšákem, plácačkou a čepicí.

Nejsme v tom sami
Po množství opravdu nepovedených českých filmů za poslední roky je ale třeba říci, že braky se točí i v zahraničí. A ano, i v Hollywoodu. Ba se tam těch nekoukatelných dílek za rok vyprodukuje mnohem více než v České republice. Jenže na druhou stranu, americký trh je tak obrovský, že se v tisících dalších filmů ty méně povedené zkrátka ztratí. A do Evropy a k nám se pak dostávají jen ta vybraná a dostatečně úspěšná díla. I tak se ale sem tam stane, že v našich kinech lze vidět něco ne zcela povedeného. Například tento měsíc opravdu nemusíte vidět krimi komedii uváděnou jako Z cizího krev neteče.

Film vypráví příběh muže, který měl pohodový život a plné kreditní karty. V jeden moment ale zjistí, že jeho bohatství je téměř na nule. Někdo zkrátka ilegálně vysál jeho bankovní konto. Jedná se zřejmě o ženu, která má stejné jméno a příjmení, což je ve spojených státech docela možné. Aby se náš hrdina dostal k ušlým penězům zpět a mohl požadovat navrácení, musí ženu nejprve vypátrat. A právě v tom tkví pointa nové komedie režiséra Setha Gordona. Zařazení do žánru komedií je v tomto případě ale velmi relevantní. Ve skoro dvouhodinovém počinu totiž narazíte možná jen na pět scén, jež by se daly označit za vtipné. Zbytek spadá do kategorie „trapné“ a „hloupé“. Scénáři, dialogům i samotným scénám chybí pak nejen pro komedii nezbytný humor, ale i tempo, která by diváka udrželo v pozornosti. Po půl hodině se bude nudit už zaručeně každý. A pokud si třeba pánové říkají, že by se na americkou komedii vyplatilo koukat kvůli nějaké té pěkné, leč hloupé, blonďaté herečce, vězte, že i takový divák bude zklamaná. Ženská hrdinka je totiž poněkud nehezká obtloustlejší paní.

Pokud tedy nechcete v měsíci květnu ztrácet čas a peníze zbytečnostmi, hloupostmi a nepovedenými dílky, která vás namísto pobavení, spíše utrápí, na zmiňované tři filmy raději nechoďte.