Na začátku měsíce vstoupil do našich kin horor Lesní duch. Ačkoli se v tomto případě nejedná vyloženě o špičku svého žánru, za zhlédnutí rozhodně stojí. Diváky dokáže vyděsit i znechutit. A to i ty otrlejší hororové fanoušky. Škoda snad jen, že to není ve 3D.

VIDEO: Trailer k horou Lesní duch 2013

Hodinu a půl dlouhý horor paraguayského rodáka Feda Alvareze má vlastně velmi jednoduchou synopsi. Mladá dívka Mia se rozhodla skoncovat se závislostí na drogách. Proto odjíždí se svým bratrem a několika přáteli na lesní chatu, kde má pod dohledem svých blízkých abstinovat. Hned do příjezdu ale skupinka mladých lidí zjistí, že stavení bylo zřejmě vykradeno, neboť na dveřích je poškozen zámek a uvnitř značný nepořádek. V chatě je mimo jiné nalezena jistá čarodějná kniha. Tu si v průběhu filmu začíná jeden z účastníků výpravy číst. Mezitím se u Mii dostaví první abstinenční příznaky. Jsou silné, dívka se přestává ovládat, propadá do zoufalých stavů hysterie a její chování se stále čím dál více agresivní. Nakonec se sama hlavní hrdinka stává pro své blízké životu nebezpečnou osobou. Jsou ale tohle opravdu „jen“ abstinenční příznaky? Anebo se jedná o síly jiné moci?

Uřezávání končetin do posledních detailů
To, co diváka na filmu uchvátí, případně se mu vryje do paměti, však spíše než jednoduchý děj, nebo pouze průměrné výkony herců, je zpracování jednotlivých scén. Na své si přijdou příznivci skutečně brutálních realistických scén, jako je zvracení, močení, řezání končetin a podobně. A právě tyto scény dělají Lesní duch zajímavým. „Já sama jsem viděla poměrně hodně hororů, ale nemohu říct, že bych se u nějakého z nich skutečně bála nebo že by na mě jednotlivé scény působily nějak extra děsivě. Tady se mi poprvé v kině stalo, že jsem v jeden moment skutečně zavřela oči. A to tehdy, když je v detailu vidět, jak jazyk přejíždí po ostří nože,“ říká po shlédnutí filmu česká režisérka a filmová kritička Ivanna Benešová.
Vedle brutálních scén je film doslova prolit hektolitry krve. A tím není myšlen pouze krvavý déšť ke konci filmu, ale téměř každá scéna, kde je sebemenší pravděpodobnost ukázat krev. Některé scény jsou ovšem krvavé až přes příliš. A to v jistých momentech působí trochu úsměvně a divák si říká, jestli se režisér už nezbláznil a s krví to zkrátka trochu nepřehnal. Po zhlédnutí závěrečné scény musí být ale všem jasno, že stříkání krve do všech směrů je zkrátka záměr.

Dva diváci opustili sál
Po zvukové stránce ve filmu jistě mnohé diváky zaujme v závěrečné scéně houkání sirény, které dodává finále filmu patřičný chaos. Divák náhle cítí paniku a jsou v něm vyvolány pocity úzkosti. Podobně efektivně působí i onen temný hlas démona uvnitř hlavní hrdinky Mii.
Vzhledem k tomu, že film jako celek působí poměrně děsivě a dokáže na chvíli vylekat i otrlého diváka, je jen škoda, že není ve 3D verzi. „Kdyby tohle bylo ve 3D, mohl by to být skutečně silný zážitek. Už nyní z kina během promítání dva lidé odešli. A mě by docela zajímalo, kolik by jich vydrželo do konce v případě, že by to skutečně promítali ve 3D,“ uzavírá své stručné hodnocení Ivanna Benešová.


foto: Ivanna Benešová