Předtím, než objevil Ameriku, přistál Kryštof Kolumbus na ostrově nacházejícím se mezi Atlantickým oceánem a Karibským mořem a dal mu jméno Hispaniola. Tady také vznikla první evropská usedlost v novém světě s názvem Isabella. 

Dnes se území Hispanioly dělí mezi dva státy – Haiti a Dominikánskou republiku. Zatímco na Haiti se vzhledem k tamnější nestabilní politické situaci odváží cestovat jen málokdo, Dominikánská republika představuje atraktivní destinaci pro turisty z celého světa, kteří si tu plní představy o tropickém ráji. A to nejen pro proslavené bílé pláže s palmami, rum, doutníky a tanec merengue.

Merengue zní všude
S merengue jsme se setkali hned na letišti po přistání a provázela nás nepřetržitě od rána do večera. Zní pořád a odevšad – z autobusů, barů, kaváren a diskoték. Barmanova spodní část těla skrytá barovým pultem tančí, číšnice nese nápoj - s úsměvem a zpěvem. Netrvalo dlouho a merengue zachvátila i nás.
Mnozí říkají, že právě merengue je to, co Dominikánskou republiku charakterizuje ze všeho nejvíce. Není to jen národní hudba a tanec, ale přímo životní styl. Opojná kombinace afrického rytmu a latinskoamerické smyslnosti, rychlý a jednoduchý two-step, který Dominikánci svými kroužícími boky dokažou proměnit v neuvěřitelnou podívanou. Ostatně, hudbu mají v krvi a nikdy nemají daleko k tomu, aby protancovali celou noc.

Nejstarší město Ameriky
Srdcem země je Santo Domingo, se svým centrem z doby Kolumbovy, nejstarší město Ameriky, založené v roce 1496 Kryštofovým bratrem Bartolomějem. Právě ze Santa Dominga začali Španělé dobývat zbytek Jižní a Střední Ameriky, právě toto místo bylo považováno za Indii. a právě z oblasti známé jako Zona Colonial řídil Kryštof Kolumbus, a později jeho synové, tuto španělskou kolonii.
Můžeme potvrdit, že dvouapůlmilionová metropole je plná rozporů, ostatně jako snad všechna velká města světa. I její okolí je rozdílné, na západ od města se rozkládá suchá krajina se skromnou vegetací, kdežto východ je plný jachetních přístavů, polí s cukrovou třtinou, skvostných hotelů a pláží. V ulicích starého města nás obklopila atmosféra dávné minulosti, oslnil třpyt skvostných rezidencí a historický budov, moderních hotelů, nákupních center a restaurací. Setkali jsme se však i s bídou, smutkem a slamy především severně od mostu Duarte a na východní straně ulice Av. Máximo Gómez, severně od řeky Isabely.
Mnohému je zde možné přiřadit slovo první. První katedrála v novém světě – Catedrala Primada de América, první nemocnice, první dlážděná cesta, první klášter, univerzita či první, dodnes funkční pevnost Fortaleza Ozama. Mezi hlavní pamětihodnosti patří koloniální jádro starého města, původní městské opevnění, přes 15 metrů vysoká krápníková jeskyně „Los Tres Ojos“ s velkými stalagmity a stalaktity nebo rozsáhlá botanická zahrada. Zajímavou kuriozitou je přesná kopie budovy Bílého domu ve Washingtonu. Zaujal nás i monumentální maják Faro a Colón s křížovým půdorysem, postavený ve stylu kaskádovité pyramidy, či v koloniálním stylu vybudovaný dům Kolumbova syna.

Ráj turistů
Až do 70. let našeho století byla ekonomika Dominikánské republiky založena na zemědělství a vývozu surovin, nyní se na první místo dostal turistický průmysl kontrolovaný velkými mezinárodními touroperátory. Díky nim má Dominikánská republika největší nabídku ubytovacích kapacit v celém Karibiku – více než 37.000 lůžek, přičemž velká většina hotelů byla postavena až v 80. a pozdějších letech. V managementu hotelů jsou téměř výhradně cizinci. Ročně sem přilétá 2,5 milionu turistů, dvě třetiny z nich jsou z USA, přilétají často i jen na prodloužené víkendy.
V zemi je šestnáct národních parků, kde žijí krokodýli, iguani, 254 druhů ptáků či 1.411 druhů plazů. Roste tady přes pět tisíc druhů rostlin, z nichž některé nejsou k vidění nikde jinde na světě. Na pobřeží jsme viděli obří želvy a plameňáky. Lákadlem pro nás byla stále populárnější dobrodružná turistika jako výpravy do hor, jízda na horském kole a rafting.
Dominikánská republika je ale především vyhlášená díky svým nádherným plážím, jež jsou podle ofi ciálních údajů UNESCO nejlepší na světě. Největší zájem je o luxusní oblast Punta Cana⁄Bavaro, což je místo, kde ještě před několika lety byly pouze dlouhé bílé pláže a džungle. Pláže obklopené palmami zůstaly a džungle částečně ustoupila luxusním resortům, které uspokojí přání i nejnáročnějších návštěvníků.

Doutníky a rum…
Tabák na doutníky se zde pěstuje od doby, kdy si Kolumbus povšimnul, jak Indiáni při obřadních příležitostech bafají z kouřících ruliček smotaných z listů a jak z nich jakoby halucinují. Španělé si brzy tento zvyk osvojili a poptávka po tabáku dodnes zůstává velmi vysoká. Dominikánci tvrdí, že jejich doutníky jsou nejlepší na světě, kvalitnější než kubánské. Doutníky nejvyšší kvality, tak zvané premium doutníky, se dodnes vyrábějí ručně tradičními metodami, kdy dělníci rolují usušené listy podle staletých receptů. Svazek doutníku, anglicky „bunch“, který je tvořen náplní a vázacím listem, se dá vyrobit pouze stlačením dlaně. Doutníky se vyrábějí hlavně v největší továrně na doutníky na světě nesoucí název Tabacalera de Garcia Ltd. a patřící kolosu Altadis. Mezi oblíbené značky patří Don Diego, Bock, Santa Damiana a především na severoamerickém trhu oblíbené Romeo y Julieta, H. Upmann, Montechristo, Mendez y Garcia a mnohé další. Kvalitu velmi přísně kontroluje tým inspektorů prověřujících každý jednotlivý doutník.
Hodně se také pije vynikající rum. Bílý je mladý a obvykle se míchá s ovocným džusem nebo jinými nápoji, jako například s colou. Zlatý stárne rok v sudech a má lepší chuť, zatímco tmavý zraje několik let a obvykle se pije čistý nebo s ledem.

… a velryby
Ze severovýchodu Dominikánské republiky zasahuje do vod Atlantiku poloostrov Samaná, který tvarem připomíná krokodýla s otevřenou tlamou a obráceného břichem nahoru. Podnebí je tady jiné než na jihu, který omývá Karibské moře. Vítr téměř nepřestává foukat a i voda je chladnější. V zálivu Bahna de Samaná leží město Samaná. Jinak poklidné místo se vždy od poloviny ledna do poloviny března zaplní lidmi, kteří sem přicházejí pozorovat velryby migrující každoročně ze severního Atlantiku do teplejších vod kolem poloostrova – bývá jich kolem deseti tisíc. Velryby absolvují trasu dlouhou tři až sedm tisíc kilometrů, aby zde přivedly na svět mláďata. Pro Dominikánce představují výhodný obchod. S nabídkami na whale-watching trips (výlety za pozorováním velryb), pohlednicemi a suvenýry s náměty od
stvoření světa jsme se setkávali na každém kroku. Náš výlet za velrybami se však nakonec neuskutečnil, byly příliš vysoké vlny. I to je riziko cesty do Samaná prakticky přes celý ostrov.

Dominikánská realita
Pomineme-li luxusní resorty na pobřeží, jež jsou světem samy pro sebe, patří Dominikánská republika mezi nejchudobnější země třetího světa. Zvláště na venkově se žije prostě, lidé se živí zemědělstvím a chovem domácích zvířat. Příroda je však štědrá, a tak nic nenutí venkovany k usilovné práci. Bydlí v malých domcích bez tekoucí vody, kanalizace a příslušenství, skládajících se z ložnice a obytné místnosti, kuchyň bývá jen přístřešek za domem. Nicméně Dominikánci o sobě hrdě prohlašují, že jsou sice chudí, ale umějí se ze života radovat a smát se. Pohrdají ještě chudšími sousedními Haiťany, kteří si u nich ilegálně vydělávají prací, jakož by žádný Dominikánec nedělal, zejména při sklizni cukrové třtiny.
V zemi je vysoká nezaměstnanost odhadovaná až na třicet procent vedoucí k emigraci, zejména do Spojených států, žije tu však ilegálně přes milion černých Haiťanů. Dominikánci v zahraničí jsou pro svoji zemi významným zdrojem příjmů: odhaduje se, že ročně posílají do vlasti 800 miliónů USD, jež udržují nad vodou mnoho chudých rodin.
Přesto všechno je Dominikánská republika zemí, na niž se nezapomíná, a každý, kdo tu byl, se sem chce vrátit. Atraktivní pro dobrodruhy či nadšené objevovatele jiných kultur, milovníky přírody, ale hlavně pro každého, kdo touží po klidu spojeném s luxusem v některém z mnoha zdejších all inclusive hotelů. Díky tomu všemu se o ní hovoří jako o perle Karibiku.


foto: Fotolia.com