V zajetí neonů

09.01.2017 00:00

Elektrické město, metropole východu… Jakmile poprvé vykročíte z letištní plochy na tu tokijskou, pochopíte pravý význam těchto přízvisek. Kulturní šok umocňují neony blikající ze všech stran (jejichž výskyt je zde prý nejvyšší na světě) a plně si uvědomíte, že jste právě dorazili do své destinace - Welcome to Tokyo!

Na začátku naší exkurze je třeba zkonstatovat, že zatěžovat písmena i vaše čtenářské senzory všeobecně známými zeměpisnými fakty a čísly, které jste si nejspíš kdysi psali na taháky ve škole, je zbytečné. Proto pojďte s námi zaostřit na pár turistických tipů při návštěvě gigantického Tokia.

Pokud chcete následovat první dojem, který vám Tokio ihned u letištního východu poskytne, nechť jsou instrukce, jež podáte taxikáři, namířeny do čtvrti Shibuya, jedné z nejvíce pulzujících čtvrtí Tokia (a že je zde konkurence hodně vysoká!), která je též známá z filmu o slavném psovi Hachiko (na jehož konci uroní slzu dojetí snad i ten nejcyničtější filmový divák), jenž každý den čeká před tamější vlakovou stanicí na svého páníčka, ztvárněného Richardem Gerem.

Dnešní Shibuya je ekvivalentem centra dění, kultury, nočního života a módy. Představuje místo, ze kterého putují nejnovější trendy do ostatních koutů města a po jehož návštěvě člověku navíc utkví v paměti ještě jeden malý velký detail – nejrušnější křižovatka, která by se klidně dala považovat za názornou ukázku spořádaného průvodu mravenců. Pro klaustrofobiky ideální. Po této zkušenosti vám budou pražské zebry či frekventované vlezy do metra připadat jako procházka po kolonádě.

Poté, co se čočky vašich fotoaparátů unaví z oslepujících neonových čtvrtí, dopřejte jim trochu oddechu a zamíříte do jiných, a taktéž velmi fotogenických lokací – parků či zahrad plných typického symbolu Japonska, třešňového květu. Pro toho návštěvníka, který vyhledává autentickou zkušenost a chce poznat danou zem až na dřeň, se rozhodně stane nezbytností zúčastnit se pověstného a pro Japonsko opravdu charakteristického sumo turnaje. Tedy alespoň v roli přihlížejícího diváka. A kde jinde by toto mělo proběhnout než právě v kolébce onoho sportu – tedy ve čtvrti Ryogoku. Tam máte takovou možnost celkem třikrát ročně – v lednu, v květnu a v září.

Jízda městskou hromadnou dopravou je zážitek sám o sobě, není však vždy tak pozitivní, aromatický a obohacující, jako jej dokáže nabídnout veřejný transport tokijský, konkrétně nadzemní linka s názvem Yamanote, která vám umožní ten pravý sightseeing. Neuvěřitelných 34,5 kilometru z celkové rozlohy Tokia zvládnete za jednu hodinu! A díky této okružní jízdě se vám postupně otevírají brány nejvýznamnějších center Tokia: Shinjuku, Shibuya, Shinagawa, Ueno a Ikebukuro.

Co se týče japonské povahy, stereotyp káže přídavné jméno rezervovaná. Nicméně i mezi konzervativními a zdrženlivými Japonci samozřejmě proudí mladé rebelské a kreativní duše, které hledají útočiště pro své vyžití. Jedním z takových míst, které bere vyznavače nejrůznějších subkultur či zájmových aktivit pod svá křídla, respektive koruny stromů, je Yoyogi park. Stejně jako pro křesťany představuje neděle sváteční den, kdy míří do kostela na mši, svatou plochou pro umělce se v tento den stává právě zmíněný park. Turisté či místní rodiny na víkendové procházce tak mají týden co týden možnost zažít přehlídku nacvičujících muzikantů či divadelníků, vlnících se břišních tanečnic nebo extravagantně oděných módních maniaků na těchto v podstatě zcela spontánních sešlostech. Toto místo neprostupuje jen zeleň a ševelení hrajících si dětí, ale i ostré hip-hopové beaty či tóny swingových klasik z 50. let, v jejichž rytmu se houpají členové tokijského Rockabilly Club.

Ale abychom se pořád nedrželi při zemi, zakončíme naši výpravu Tokiem pohledem vzhůru a budeme směřovat na vrchol Tokyo Sky Tree neboli Tokijského nebeského stromu! Jedná se o nejvyšší stavbu v Japonsku, která se svými 634 metry na světě zaostává jen za dubajským mrakodrapem Burdž Chalífa. Své „zajatce“ nahoře navíc nakrmí v jedné ze svých restaurací spektakulárním výhledem a chutným jídlem.