Nic není černobílé

02.01.2017 00:00

Nic na světě není jen černobílé… Tedy až na Jihoafrickou republiku, té se totiž přezdívá doslova „černobílá země“. V Jihoafrické republice totiž žije víc bělochů než kdekoli jinde v Africe. A jak se to stalo? Na to nám odpoví malá exkurze do historie této nejbohatší země Afriky.

Pro Evropu byla jižní Afrika objevena portugalským mořeplavcem jménem Bartolomeo Diaz roku 1488, který obeplul dnes všem známý mys Dobré naděje. Zajímavé je, že Diaze po celou jeho plavbu trápila nepřízeň počasí, a proto mys pojmenoval Cabo Tormentoso, tedy Bouřlivý mys. Nicméně portugalský král se obával, že se ostatní námořníci budou bát okolo tohoto mysu plout, a tak ho přejmenoval na mys Dobré naděje. Takové perpetuum politikum v akci. Ironií je, že Bartolomeo Diaz zemřel roku 1500 právě na mysu Dobré naděje, kde se s ním potopila jeho loď.

Portugalci se však v jižní Africe dál neusazovali, jelikož se obávali domorodců. Prvními Evropany byli až Holanďané, kteří začali tento kus země kolonizovat koncem 16. století. Holanďané zde založili Kapské město, dnes druhé největší město Jihoafrické republiky. Následně sem přijížděli Němci, především Bavoři, a francouzští hugenoti. V 19. století už byl tedy z jižní Afriky docela dost slušný mišmaš. Na počátku 19. století odešli Búrové (což v afrikánštině znamená sedlák), potomci původních Nizozemců, do vnitrozemí, kde začali zakládat více osad a přitom vybíjeli domorodce. To ale celkem naštvalo zulského náčelníka Šaku. Zuluové jsou proslulý africký kmen, jenž je znám především pro svou bojovnost. A Šaka byl dost drsný chlapík, protože zabil svého bratra, aby se dostal na trůn, udělal největší vojenskou reformu v historii Afriky a navíc se mu přezdívalo „Černý Napoleon“. Ale vsadím se, že měl mnohem větší „kopí“ než Napoleon. Šaka tak skoro vybil půlku jižní Afriky a tím usnadnil Búrům a Britům následnou kolonizaci. Toto období se nazývá difaqane neboli z jazyka sotho – „být drcen“.

Britská nadvláda pak v roce 1833 zrušila otroctví – což bylo zajisté dobře, ale zároveň to přineslo mnoho válek mezi Brity a Búry. Málo se však ví, že když Britové v roce 1902 vyhráli poslední búrskou válku, zavřeli všechny Búry, na které přišli, do koncentračních táborů. V roce 1910 pak sjednotili všechna nezávislá území jižní Afriky a založili Jihoafrickou unii a chudáky potomky Holanďanů z koncentráků pustili. Teda minimálně ty, kteří to přežili… Obrovský boom zažila Jihoafrická unie objevením ložisek diamantů u osady Kimberley a zlata v regionu Transvaal. Nejen že pak přicházelo velké množství bělochů za vidinou bohatství, ale též Jihoafrická unie neuvěřitelným způsobem zbohatla a navíc se z ní stala moderní rozvinutá země podobná spíše těm evropským nežli africkým.
Kimberley dokonce bylo prvním městem na jižní polokouli, které zavedlo elektrifikaci. Bohužel však v roce 1948 zvítězila ve volbách Národní strana (ach, jak jen je to podobné některým dnešním stranám), která byla spojena s režimem apartheidu. Rasová segregace trvala až do roku 1994, kdy byl propuštěn z vězení Nelson Mandela a následně byl také zvolen prezidentem. Nicméně období apartheidu zanechalo na tváři Jihoafrické republiky neodstranitelnou jizvu a demonstruje evropanskou ignoranci a sebestřednost. Pro černochy byly zřízeny „speciální“ školy a nemocnice, černoši nesměli do kina či divadla, a dokonce ani na pláž, bylo zakázáno “míšení ras“ a podobně nesmyslné restrikce. A to všechno v zemi černochů. A to všechno po druhé světové válce, kde se podobné nesmysly děly v rámci nacistických praktik.

Tolik velmi zkratkovitě k dějinám Jihoafrické republiky, které je nesmírně nutné znát, pokud chceme pochopit podstatu tohoto státu a jeho náturu. Důkazem vlivu historických událostí budiž například taková afrikánština jakožto jeden z úředních jazyků JAR a druhý zde nejpoužívanější jazyk (hned po angličtině). Ta vznikla kombinací holandštiny, němčiny, portugalštiny, francouzštiny, angličtiny a asi pěti domorodých jazyků. Jen těžko byste si mohli představit více propletený jazyk, možná jen esperanto, ale tím mluvil maximálně tak Ludvík Lazar Zamenhof, který ho vymyslel (kdybych se ostatně jmenoval Ludvík Lazar Zamenhof, tak mi asi taky nezbude nic jiného než si vymyslet vlastní jazyk).

V Jihoafrické republice ale mají stále mnoho problémů. Především je to jedna ze zemí s největší kriminalitou na světě. Denně tam dochází k více než padesáti vraždám a ročně k více než pěti stům tisícům případů znásilnění (což je též zapříčiněno tím, že tato země velmi trpí onemocněním AIDS a lidé věří, že je této nemoci zbaví právě pohlavní styk s pannou). Proto je zde také například největší počet případů znásilnění batolat a dětí. Mimo to je zde stále přítomna jistá diferenciace obyvatelstva. Běloši většinou žijí v centru velkých měst, kdežto černí obyvatelé zaujímají místo spíše v tzv. town ships, jakýchsi slumových městečkách na okrajích velkých měst. Zároveň černoši vykonávají spíše fyzickou práci a běloši obsazují manažerské pozice. Všechny tyto problémy jsou více či méně pozůstatkem historického vývoje. Za vše mluví vtip, který se v JAR traduje: „Víte, proč v Jihoafrické republice jezdí všichni na červenou? Protože vláda je učí nerozeznávat barvy.“ (Haha…)

Úplně jsem se z těch negativních věcí osypal, takže je teď čas na trochu fun facts a na klasické „věděli jste, že…“ Takže, věděli jste, že Jihoafrická republika má celkem tři hlavní města? Je tomu skutečně tak. Jsou to Pretoria, kde sídlí výkonná moc, a Pretoria se tedy považuje za nejhlavnější z hlavních měst, dále je to Kapské Město, kde sídlí zákonodárná moc a Bloemfontein, sídlo justice. Nicméně největším Jihoafrickým městem je Johannesburg, kterému se přezdívá „město zlata“ a jenž je, jak jeho přezdívka napovídá, průmyslovým a ekonomickým centrem JAR. Pokud se chcete dozvědět o Johannesburgu něco více, doporučuji vynikající dokument District 9, kde se mimo jiné doslechnete o tom, jak je to dnes s mimozemským obyvatelstvem v Jihoafrické republice. Též dobrým dokumentem je pak Chappie, který zachycuje kriminalitu v Johannesburgu a drony, které na ochranu města používají pořádkové služby. Další demografickou zajímavost pak představuje fakt, že uvnitř Jihoafrické republiky je království Lesotho, též přezdívané „africké Švýcarsko“ pro své hornaté území (všimli jste si, že všechno v Africe má svou přezdívku?). Lesotho patří mezi nejchudší státy na světě, ale má jedno zvláštní prvenství – je jediným státem na světě, který je položen ve výšce nad 1000 metrů nad mořem.

Kromě kriminality zaujímá JAR prvenství ještě ve dvou věcech. Jednak zde byl nalezen největší nebroušený diamant na světě, který má krásný prozaický název 616, a jednak se zde nachází most, který se zapsal do Guinessovy knihy rekordů, jelikož se svými 216 metry nabízí k mání nejvyšší bungee jumping na světě. Taktéž jako asi na jediném místě na světě zde řídí meteorologickou předpověď podle hory. Když je totiž okolo Stolové hory u Kapského Města mrak, bude pršet, když tam mrak není, bude krásně.

Stolová hora patří k těm z nejkrásnějších přírodních úkazů, na něž v Jihoafrické republice narazíte. Mimo to se vyplatí zajet si do Krugerova národního parku, který je také nejstarším národním parkem v Africe. Dalším typickým přírodním úkazem je pak Kalahari, a pokud máte rádi pouště, je tohle to pravé místo pro vás. A pokud máte rádi nebezpečné živočichy, budete si připadat jako v sedmém nebi. Nejen že zde naleznete divoké lvy, slony, hrochy, ale třeba i krokodýly a bílé žraloky. A pokud vám to nestačí, můžete se projet na pštrosovi, jelikož závody na pštrosech mají v Jihoafrické republice své neopomenutelné místo.

Pokud jste dobrodruzi, neváhejte tedy a vydejte se poznávat krásy a nebezpečí Jihoafrické republiky. Nebo zůstaňte doma, na stoleček si dejte fotku Radovana Krejčíře a Oscara Pistoriuse, pusťte si k tomu Die Antwoord a pozvěte si na návštěvu Dominika Feriho.