Ego Bibo Aut Confodere

23.12.2016 00:00

Když se řekne slovo alkohol, mnohým z nás zajiskří očička. Pokud patříte k těm, kterým očička jiskří tak moc, že by mohla vyrábět vlastní elektřinu, je tento článek určen přesně pro vás. Po celém světě existuje nespočet druhů alkoholu. Nedokážete si ani představit, z čeho všeho jsou lidé schopní udělat nápoj, který jim po požití zamotá jazyky a hlavy. Rád bych vám představil alespoň některé z nich, které se vám nemusejí zdát pro naše české chuťové buňky typické. Připravte se tedy na speciál s červeným nosem a roztřesenýma rukama, protože tohle bude stát za to. Jen se mi tady, prosím, až dočtete na konec, nepozvracejte. Díky. Začneme však zlehka, abyste se nezalekli hned na začátku. A to přímo v Evropě…

Absint
Tento nám velice známý tvrdý alkoholický nápoj je vyráběn z tzv. svaté trojice. Není to tak, že by se v lihu vyždímal svatý Duch, otec i syn (což je ve skutečnosti dost úchylná představa), ale jde o pelyněk, anýz a fenykl – tedy tři velice výrazné chutě. Absint můžeme rozdělit na francouzský, který je jemnější a má typickou zelenou barvu, a na bohémský neboli český (ach, jak krásně zní pojmenování alkoholu „bohémský“), který je více hořký a má jemně namodralou barvu. Absint právě díky pelyňku obsahuje neurotoxický jed thujon, kvůli kterému byl na počátku 20. století zakázán, ale v dnešní době je díky regulacím EU opět povolen. Dnes je vědecky vyvráceno, že by měl absint jakékoli halucinogenní účinky. Je ale pravdou, že opilost po absintu se často popisuje jako „mysl otevírající“. Je to zřejmě tím, že některé z bylin v něm obsažené působí jako stimulanty a jiné zase jako sedativa.
Takřka geniální je pak samotná konzumace absintu. Absint francouzský se pije tak, že se přes lžičku, na které je postavená kostka cukru, přelije voda do sklenice s absintem v poměru 3 : 1. To způsobí zjemnění chuti absintu, a dokonce i změnu jeho barvy z čistě zelené na mléčně zelenou. Změna barvy je způsobena vysrážením silicí z alkoholu při reakci s vodou. Bohémský absint se zase pije tak, že se kostka cukru do něj namočí, poté se na lžičce zapálí a vzniklý karamel se překapává do absintu. Prostě chuťovka.

Pastis
Pastis, neboli česky anýzovka, vznikl v návaznosti na zákaz absintu ve většině Evropy v roce 1932. Obsahuje především badyán z jihovýchodní Číny, lékořici ze Středního východu a byliny z Provence, tedy z oblasti, odkud samotný pastis pochází. Typické pro něj je, že se zalívá vodou a mění barvu z jemně karamelové na čistě mléčně bílou. Pro pastis je typická jeho „nekonečnost“. Když si ho nalejete do skleničky, je tradicí, že se sklenka při šikovném dolévání alkoholického moku a vody nikdy nevyprázdní. Má tomu tak být, dokud se nedopije celá lahev. Proto pastis není pouze nějakým pitivem určeným k „panákování“. Pastis je běh na dlouhou trať.

Unicum Zwack
Josef II., císař habsburský, trpěl (chudák) na zažívací potíže. Jenže měl naštěstí vynikajícího dvorního lékaře doktora Zwacka, který mu jednou po obědě nalil vlastní, ze čtyřiceti bylinek pálenou, medicínu. Když se Pepa napil, vydal ze sebe pouze: „Das ist ein Unicum.“ Pokud jste ti z vnímavějších, pak pochopíte, z čeho tedy vznikl název tohoto bylinného likéru, který se, stejně jako třeba náš fernet, řadí mezi bittery. Pokud pořád nevíte, proč se tento nápoj jmenuje Unicum Zwack, měli byste vážně uvažovat o tom, že přestanete čichat lepidlo.
Tento bitter, tedy lihovina s hořkou chutí a příznivým působením na žaludek, se již po generace vyrábí v Maďarsku, kde šest měsíců zraje v dubových sudech, a poté je expedován do celého světa. Říká se, že Unicum je v malé míře lék, ale ve velké medicína.

Rakije
Pokud by se Jugoslávie nerozpadla, byla by rakije její národní pití. Dneska se tak akorát její bývalé státy hádají, kde přesně rakije vznikla. Nicméně rakije je pálenka z kvašeného ovoce a nám v Česku a na Slovensku je velice známá. Akorát jí říkáme slivovice nebo hruškovice, vínovice, meruňkovice nebo chabzdovice z černého bezu, kterou vám vřele doporučuji. Respektive vám doporučuji jakoukoli z těchto pálenek. Vlastně vám doporučuji jakýkoli alkohol.
Po rozehřátí na domácím hřišti skočíme poněkud dál, a to směrem na východ. Podíváme se totiž na zoubek Blízkému východu a Asii.

Arak
Existují celkem dva druhy araku. Ten první z nich pochází z Libanonu, Iráku a ze Sýrie. Vyrábí se z hroznového vína; v Iráku místo hroznového vína používají víno datlové. Při druhé fermentaci se pak přidává anýz. Po přidání vody nápoj zbělá. Arak je velice tradičním pitím Blízkého východu, a pokud budete mít štěstí a nevybuchne vám cestou někde v balíčku, který jste si objednali, jsem si jist, že mu zcela propadnete. Druhý typ araku pochází z východní Indie, ale distribuční centrum má v Holandsku. Vyrábí se z palmové nebo třtinové melasy a pro jeho zakvašování se používá rýže rozvařená na kaši. Jeho chuť silně připomíná pravý karibský rum, avšak je jemnější.

Kumys
Tak tohle je opravdová lambáda! Tento nápoj má kořeny na dnešním území Mongolska, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tatarstánu. Jedná se o mok vyráběný z kvašeného kobylího mléka. U kočovných kmenů obývajících tato území má velkou tradici a v rámci výživy patří společně s pečivem k základním kamenům stravování. Pro nás je sice těžké představit si alkoholický nápoj vyrobený z mléka, ale v případě kumysu nečekejte žádné procentuální dardy. Nejsilnější druh kumysu – hojuu – má „pouhých“ 4,5 %. Nicméně kdo z nás může říct, že někdy pil kobylí mléko, natož že se z něj opil?

Baijiu
Nyní se přesuneme do Číny. Baijiu se od ostatních východoasijských pálenek liší především svou silou – má mít totiž až 60 % alkoholu! Pokud bych ale žil v Číně, tak asi taky nepiju nic slabšího. U tohoto nápoje je typické, že se podává buď ohřátý, anebo při pokojové teplotě. Velmi zajímavá je surovina, ze které se baijui vyrábí – tou je především čirok, a proto se též někdy baijiu říká čirokové víno. Servírován by měl být v keramických mističkách. Svou chutí silně připomíná vodku.

Sodžu
Sodžu je pálenka pocházející z Koreje. Dnes se podává především v té Jižní. V Severní Koreji totiž nemají čas pít, jak moc jsou tam ti šikovní lidé pracovití. Dokonce jezdí pracovat na letní tábory. Nicméně na jihu se tahle pálenka dělá především z rýže, je však uměle doslazovaná. Někdy se jí přezdívá slabší vodka, protože má jen 20 % a jemně připomíná chuť vodky. Tento nápoj je velice často používán například při obchodních jednáních, na jejichž konci se jím připíjí.

Saké
Saké je japonský nápoj vyráběný z kvašené rýže, která je podrobena několikanásobné fermentaci, jak je tomu například u surovin při výrobě piva. Saké má mezi 14 až 17 % alkoholu, pije se z malých keramických skleniček ohřáté až na 30 stupňů Celsia. Nyní se podíváme do Jižní Ameriky – na různé druhy alkoholu, které byly svědky mnoha převratů a jež jsou stálicí drogových kartelů. Poučka totiž praví, že když drogy prodáváš, neměl bys je užívat. Proto tu máme tyhle bomby, které svými účinky leckteré slabší drogy i předčí.

Angostura
Víte, že po druhé světové válce nacisti odjížděli do Jižní Ameriky, kde si volně žili a bylo jim dobře? Stejně tak dobře se tam měl Dr. J. G. B. Siegert, německý občan, který angosturu vymyslel v roce 1824 ve Venezuele ve městě Angostura. Pokud jste dříve v našem článku nepřišli na to, proč se Unicum Zwack jmenuje tak, jak se jmenuje, odpouštím vám to. Pokud jste ale nepřišli ani na to, proč se alkoholický nápoj Angostura vyrobený ve městě Angostura (mrk mrk) jmenuje právě takhle, měli byste začít mlátit obličejem do klávesnice.
Dnes se tento až 48% nápoj vyrábí v Trinidadu a v Tobagu. Řadí se mezi bittery a rumy a pro svou silnou koncentraci se hodí spíše jako přísada do drinků nebo ke konzumaci s tonikem či jen zředěný vodou.

Pisco
Pisco je nápoj s maximálně 48 % alkoholu, pocházející z Chile a Peru, přičemž dnešním distributorem je (s 50 miliony litrů ročně!) především Chile. Pisco se destiluje v měděných nádobách, a to pouze jednou, a nesmí se ředit vodou. Je vyráběno z aromatických odrůd hroznového vína buď z jedné odrůdy, z více odrůd, nebo z muškátu (tzv. Pisco Aromatico).
Chilané a Peruánci si pisco užívají buď s Coca-Colou, nebo v drinku zvaném Pisco sour, který se skládá z pisco, limetové šťávy, vaječného bílku a z cukru. Mňam!

Mezcal
Zapomeňte na tequilu. Tohle je pití pro znalce! Mezcal se totiž vyrábí z jiného druhu agáve než tequila. Čeká se, až agáve dospěje do sedmi až devíti let, poté se pokácí a vyjme se její „srdce“ nazývané piňa. Toto „srdce“ se následně vyudí, upeče a uvaří a získá se z něj šťáva, která se fermentuje a dvakrát destiluje, tak aby byla její chuť velice jemná. Mezcal se poté může buď rovnou konzumovat, nebo dál zraje v dubových sudech. Tohle je drink pravých mexických pastevců, nikoli tequila pro turisty!

Pulque
Tradiční mexický nápoj pulque se vyrábí z kvašené šťávy agáve. Proces kvašení trvá čtyři až sedm hodin a poté je nutné jej vypít, protože kvasí rychleji než burčák. Nápoj není příliš silný, má něco mezi dvěma až šesti procenty alkoholu. Pokud ho chcete ochutnat, musíte si pro něj zajet až do Mexika… Ale to přece nevadí. Naší poslední zastávkou je Afrika. Pokud si představujete pálenku z diamantů nebo sloních klů, budu vás muset zklamat. Ale i tak se můžete dobře opít…

Waragi
V roce 2008 vyhlásila WHO Ugandu zemí s největší spotřebou alkoholu na člověka v rámci Afriky. K tomu mimo jiné přispěla a přispívá právě waragi. Waragi je též někdy nazývána jako „ugandský gin“.
Jméno je odvozeno od jeho účelu – dával se totiž vojákům pro kuráž v bitvě (tedy válečný gin). Dnes na trhu dominují především dva druhy waragi. Prvním je Lira Lira, která je vyráběna z maniokové moučky a cukrové třtiny. Druhým je pak Kasava, který se vyrábí z banánů.

Boukha
I když je Tunisko převážně islámskou zemí, kde je konzumace alkoholu zakázána, vymysleli právě Tunisané tento dokonalý nápoj, kterému se někdy přezdívá fíková brandy. Chuťově se moc nedá k ničemu přirovnat, pokud ale přirovnání milujete, představte si, že pijete opravdu jemňoučkou slivovici s medem. Fíková brandy se pije buď na ledu, anebo v různých podobách s nealkoholickými nápoji (velmi oblíbená je například v kombinaci s Coca-Colou). Doufám, že vás naše okružní jízda bavila. A až příště pojedete na dovolenou, nezapomeňte, že ochutnat místní lihoviny by mělo patřit mezi základní procesy poznávání cizí kultury, protože, jak se říká u nás v české kotlině, „chlast je slast“.