Podbřišek francouzské krásky

19.12.2016 00:00

Když se řekne slovo luxus, co se vám vybaví? Krásná auta, šperky, jachta, oblečení od světoznámých návrhářů, hrabáč místo psa a tygr místo kočky domácí? To jsou vcelku banality, jednotlivosti. Zkuste se však zamyslet nad jednou zemí, která shrnuje veškerý dostupný luxus a jde ještě mnohem dál. Pokud nejste axolotl nebo použitý kapesník, musí vás okamžitě napadnout Monako – místo s největším počtem multimilionářů na metr čtvereční.

Monako je státním zřízením knížectví a vládne mu kníže Albert, svého jména druhý. Na ploše něco málo přes 2 km2 žije okolo 37 000 obyvatel – a tím se tento druhý nejmenší stát na světě stává zároveň nejhustěji osídleným. Ne vždy však bylo Monako známé pro své bohatství a luxus. Faktem je, že Monako bylo v 19. století jednou z nejchudších lokalit v celé Evropě. Jak je tedy možné, že je tam dnes více milionářů na metr čtvereční (něco přes jedenáct tisíc) než kdekoli jinde na světě?

Znáte ten pocit, kdy se vám stane naprosto něco strašného, ale díky tomu se vám zároveň stane ta nejlepší věc? Něco podobného se stalo Monaku.
V roce 1848 ztratilo monacké knížectví 95 % svého území – města, která svou produkcí citrusů a oliv tvořila ekonomickou páteř celého knížectví, totiž vyhlásila samostatnost. Tím zbytek Monaka spadl na kolena. Naštěstí mu ale zrovna vládl Karel III. – důmyslný to chlapík. Řekl si, že když už nemůže vyvážet olivy, citrony a pomeranče, udělá si kasino. To by samozřejmě napadlo každého normálního člověka – když se něco nedaří, postavím si kasino! Rozešla se s vámi žena a vzala s sebou celý váš majetek? Nevadí! Řešením je kasino! Jste na záchodě a došel vám toaletní papír? Nevadí! Postavte si kasino!

Karlu III. to ale vyšlo – s nemalým přispěním toho, že v roce 1877 Otto von Bismarck v celém Německu zakázal kasina –, a tak se Monaku otevřela brána monopolního postavení s hazardem v celé Evropě. Později začalo kasino s názvem Monte Carlo (tedy „Karlova hora“) vydělávat tolik, že Monako klidně mohlo zrušit daně. Jenže, který stát by rušil daně? Vždyť to zní jako bláznovství a nemůže to fungovat! Počkat… Monako ty daně vážně zrušilo! Dnes kasino přináší do státní kasy „pouze“ 3 % veškerých výdělků ročně, ostatní mají na starosti především služby, v rámci kterých dominuje turismus.

Nejvíce ale Monako mezi lidmi proslavila princezna Grace. Grace Kelly byla americká herečka, mimo jiné držitelka Oscara za vedlejší roli v Hitchcockově filmu. Za ženu si ji vybral Rainier III., tehdejší monacký kníže, a jsem si jist, že na své jméno ji neutáhl. Jejich svatba byla vysílána naživo a sledovalo ji přes třicet milionů diváků, což se stalo v televizním světě naprostou raritou. Nic takového tu předtím nebylo. Z Monaka se stala stejná celebrita, jakou byla Grace. Když pak v roce 1982 Grace zemřela při autonehodě, paradoxně to zájem o Monako ještě umocnilo. V té době už bylo daňovým rájem.

Pokud žijete ve Velké Británii a vyděláváte opravdu veliké peníze, měli byste uvažovat o tom, že se přestěhujete do Monaka. Zaprvé proto, že v Británii je pořád hnusně a většina holek vypadá jako něčí karikatura se zkaženými zuby, zadruhé proto, že Britové jedí nákyp z vyhnilých úhořů, a zatřetí a především proto, že když jste rezidentem Monaka a ve Velké Británii jste méně než devadesát dní v roce (což jistě není problém vzhledem k předchozím důvodům), máte zdanění rovnající se v podstatě nule. A tak to funguje i s ostatními zeměmi. Problém je v Monaku s místem. Vzhledem k tomu, že zaujímá opravdu malý prostor, každý centimetr je vyvažován zlatem. Není tedy divu, že čtyřpokojový byt s výhledem na největší přístav Port Hercules ve čtvrti La Condamine stojí 60 milionů liber. Pokud toužíte po něčem levnějším, musíte se poohlédnout mimo centrum Monaka a zapomenout na velký prostor. Poté vás takový byteček o rozloze 47 m² může vyjít na příjemných jeden a půl milionu liber. To už přece jde, pokud nejste úplní škrti.

Když si ale nakonec byt seženete, čeká vás více než luxusní život. Je však potřeba se zviditelnit, protože když si koupíte Porsche 911, vyjedete si na projížďku a čekáte, že se po vás někdo poohlédne (nebo si snad někdo řekne: „Ty jo, to je pěkný auto. Ten má asi hodně peněz.“), tak jste asi úplný blázen. V Monaku musíte pro obdiv udělat mnohem víc.

Především je nutné si koupit jachtu. A když myslím jachtu, nemyslím tím nic pod 40 milionů liber. Jedna z nejvíce impozantních jachet v Monaku je Lady Moura, jejíž cena se pohybuje okolo 250 milionů liber a jejímž vlastníkem je Nasser al-Rashid, jeden z nejbohatších lidí v Saudské Arábii. Trumfněte tohle a máte vyhráno! Co se aut týče, jak už jsem psal, nesmíte se smířit s průměrem. Je nezbytné, abyste si pořídili buď něco naprosto absurdně nečekaného a výstředního, jako je třeba jednorožec zvracející duhu, nebo si koupili minimálně Bugatti Veyron. Pokud máte obří jachtu a šokující auto, potřebujete taky nějak vypadat ve společnosti. V Monaku je mezi milionáři a miliardáři hitem prostý oděv – a vcelku vzato platí, že čím prostší oděv, tím bohatší člověk. Nejvíce se tu nosí jednoduché kožené boty, černé kalhoty a bílá košile, ale jestli chcete ukázat, že jste opravdu bohatí, měli byste chodit nazí.

I když to není úplně dobrý nápad. V Monaku je totiž nulová kriminalita. Žádné rvačky v hospodách, žádné ukradené kabelky. Jít po Monaku nahý by se vám tedy nemuselo vyplatit. Celé knížectví je pokryto CCTV systémem, tedy kamerami, které hlídají každý váš krok. Dokonce každé auto, které vjede do Monaka, je okamžitě prošetřeno systémem, jenž skenuje registrační značky. Monako sice nemá armádu, ale má velice profesionální a nekompromisní policisty a pořádkovou službu. Toho si cení především slavní lidé, kteří sem jezdí za anonymitou. Paparazzi jsou zde totiž zakázaní a toto nařízení je velmi ostražitě hlídáno.

Monako má samozřejmě i své stinné stránky. Pokud jste například feministka, tak na Monako rovnou zapomeňte. Množství prostitutek je zde opravdu extrémní. Starší milionáři a miliardáři si velice rádi užívají přítomnosti mladých žen a mladé ženy si velice užívají přítomnosti peněz. Funguje zde velice staromódní pohled na ženu – jako na pouhý doplněk. I když někdy i víc než za pár milionů…

Co se týká normálně pracujících lidí, kterých je tu něco přes třicet tisíc, ti většinou žijí za hranicemi Monaka, protože nemají šanci si zde zaplatit život. Každé ráno cestují do práce, což souvisí s extrémním problémem přehlcené dopravy.

I přes tyto malé chybky je ale Monako něčím neuvěřitelným. Doporučuji vám sbalit si pár milionů a jet se tam na víkend podívat, protože to stojí za to. Nejen že si budete připadat jako ve snu nekonečné dovolené a luxusu, ale též okusíte život, který je sladší než medový koláč politý javorovým sirupem. A té chuti se jen tak nezbavíte.