Fenomén divadelní scény

19.10.2016 00:00

Muzikál. Fenomén divadelní scény posledních deseti let. Dalo by se říci, že s muzikály se u nás doslova roztrhl pytel a produkce uvádějí původní autorské, i ty světové muzikály jako o závod.

Mezi muzikálovými produkcemi v Praze se před pěti lety zrodila produkce Pixa-pro, která ovšem přišla s něčím novým. Totiž s muzikálem pro děti a v roce 2012 uvedla v divadle Hybernia rodinný muzikál Kapka medu pro Verunku. Muzikál postavený na autorském scénáři a autorských písních na straně jedné a na hvězdných jménech představitelů hlavních rolí (Bára Basiková a Kamil Střihavka) na straně druhé. Odvážně se Pixovi vrhli do stojatých vod pražské muzikálové scény a lehce je rozčeřili originálním pojetím divadla pro děti a ukázali, že i pro rodiny s dětmi se dá dělat velkolepé divadlo. Úspěch se dostavil okamžitě a tak na sebe druhý muzikál nenechal dlouho čekat. Na podzim roku 2014 vstoupila do Hybernie Sněhová královna, se kterou Pixovi oslavili již 100. reprízu. Letos v září ustoupila Sněhová královna Alence v kraji zázraků.

Produkce Pixa-pro současně s Alenkou rozjela projekt Muzikály pro děti, pod kterým jsou shrnuty veškeré aktivity produkce. Nejen tedy muzikály, ale i nejrůznější kulturní akce, soutěže a umělecké kurzy pro děti. S producentkou Pixa-pro a šéfkou Muzikály pro děti, Lenkou Pixovou jsme si povídali o tom, jak těžké je udržet se v náročné konkurenci komerčních divadel i o tom, jak náročné je postavení nejmladší producentky u nás. Ale také o tom, že největší odměnou za leckdy vyčerpávající práci jsou nadšené děti a spokojení rodičové.

Jednoduchá otázka na úvod. Je jistě náročné stát v čele muzikálové produkce a uřídit celý ten kolos. Jak na takové postavení mladé ženy reaguje okolí, partneři, sponzoři, ale také muzikáloví umělci?
Je to velmi náročné, hlavně si získat respekt a autoritu. To není samo o sobě, musí se budovat. Respektovanou osobou se člověk nenarodí, respekt, autoritu a postavení si musí člověk zasloužit. Ze začátku mi to dělalo velké problémy. Chtěla jsem být se všemi kamarádka. Už tehdy mi říkal můj kolega a kamarád Braňo Polák, že to není dobře. Nadělala jsem si spoustu problémů. Zjistila jsem, že ve většině případů nic nefunguje jen na dané slovo. Teď se třetím muzikálem jsem se už více stáhla. Ne že bych byla drsná a zlá, to neumím, ale držím si odstup. Obecně si ale myslím, že je vnímání žen v podnikání rok od roku lepší. Když jsou za vámi vidět výsledky, jsou pak i reakce okolí pozitivní.

Konkurence je obrovská a muzikálové produkce mají nejrůznější páky na to, jak své kolosální muzikály vyprodukovat a především potom prezentovat veřejnosti. Jak náročné je udržet se na špičce a přitáhnout si a udržet diváka?
V první řadě jde o nápad. Najít něco originálního v této době je strašně těžké. Když jsme před lety začínali s Kapkou medu, vůbec jsme nepřemýšleli o tom, že se budeme nějak profilovat. Byli jsme jen téměř rodinná parta nadšenců, kteří dělali pro děti a chtěli pro ně udělat něco hezkého a kvalitního. Námět našeho dědečka Dr. Jana Pixy byl ideální. Rodiče napsali skvělý scénář, sestra texty a s kamarády (Tomášem Beranem, Petrem Kutheilem a Frantou Pytlounem) chytlavou hudbu. A pak už to bylo jen spousty mravenčí práce, vybudovali jsme něco opravdu od nuly, nikdy jsme to nedělali, nikde jsme neměli známé a neměli jsme žádné zkušenosti. A povedlo se, bylo to něco, co tady nebylo. Taková díra na trhu, muzikály pro děti nechtěl nikdo dělat takto ve velkém. Bylo to velké riziko, které jsme si neuvědomovali. Pak přišla Sněhová královna a Alenka v kraji zázraků a také nápad dát vše pod jednu značku – muzikalyprodeti.cz. Nemáme ambice dělat pro dospělé, i když naše obecenstvo nejsou zdaleka jen děti, jsou to i jejich rodiče. A udržet si je jde jediným způsobem – dělat věci kvalitně. To je jediná reklama, která opravdu funguje, když je něco hezkého roznese se to. Budujete si jméno, pověst, a potom s další věcí je to stále snazší, pokud si tu pověst nepokazíte.

Pixa pro a Muzikály pro děti cílí jasně na skupinu rodiny s dětmi. Proto je nesmírně náročné vybrat téma pro vaše muzikály. Jak výběr probíhá? Jste rodinnou společností, kdo má tedy zásadní slovo?
U nás je to takové vzájemné ovlivňování, rodiče nás vychovali, tudíž máme většinu názorů na věci okolo společné. To souznění tady je, v zásadních věcech se shodneme. Nechceme dělat jen obyčejný muzikál s jednoduchým příběhem a výbornými výkony. Snažíme se tím i děti a i jejich rodiče kulturně vzdělávat nenásilnou formou. Sestra Kristýna dbá na rozvoj jazyka, píše výborné texty nejen do našich třech muzikálů, ale píše texty pro děti i pro svoji skupinu Myš a Maš. Rodiče zase chtějí ve svých scénářích probudit v dětech zamyšlení se nad světem a hlavně nad sebou. Naši rodiče jsou totiž hrozně noblesní pár a trápí je, že se lidé v dnešní době neumí k sobě navzájem hezky a slušně chovat, a to je vždy velmi silné téma každého našeho počinu. A já se snažím všechny ty nápady skloubit dohromady a udělat z toho zábavu, aby to děti bavilo a byla to krásná a výpravná pohádka. Podle reakcí diváků se nám to daří.

Dobře, takže téma máte vybrané, pracuje se na scénáři, rýsuje se i hudba. Potom nastává okamžik nejtěžší a tím je výběr interpretů. Vaše produkce s každým muzikálem objeví řadu mladých nadaných lidí. Je tento výběr na mladé neokoukané tváře cílený?
Na začátku nám určitě pomohla dvě zvučná jména na plakátech – Bára Basiková a Kamil Střihavka. Je těžké, když vás nikdo nezná a neví co od vás čekat, přilákat publikum. Bára s Kamilem byli Kapkou medu nadšení a dodnes s námi v Kapce hrají, čehož si moc vážíme. My se ale hodně snažíme hledat mladé, nadané a neokoukané herce a herečky. Jdeme proti standardu stavět muzikál na zvučných jménech. Chceme, aby byly v muzikálu zajímavé postavy, dobře vystavěné. Ono totiž dětem je v podstatě jedno, kdo tam hraje, záleží na tom, co předvede. Děti nikdo neobalamutí a nikomu nic neodpustí. Jeden zážitek z podpisové akce asi hovoří za vše. Malá holčička, které v našem muzikálu hraje teta, absolutně vůbec nebrala v potaz názor své maminky: „Podívej, tohle je přeci tvoje teta“ a holčička, protože „teta“ měla na sobě kostým princezny, úplně vážně tvrdila: „Ne maminko, to není teta, to je princezna“. Děti to mají jinak. Nemají tolik příležitostí vidět takovéto velké pohádky naživo. Chodí do kina na filmy, ale to je jiné. Tady je to najednou skutečné mohou si na pohádkové postavy sáhnout. Je jim jedno, kdo je pod maskou. Proto si můžeme dovolit vzít většinu herců, kteří jsou méně známí. Vážím si i toho, že s námi spolupracují výborní herci a velcí profíci, známý i ti méně známý.

V Kapce medu pro Verunku je jedna dětská role, malý vodníček, ve Sněhové královně jsou děti dvě-malý Káj a Gerda a v Alence máte v představení dětí 12. Tím je váš poslední muzikál naprosto unikátní a přítomnost dětí na jevišti má velký ohlas. Jaká je práce s dětmi v profesionálním divadle?
Naše rodina se dětem věnuje mnoho let. Rodiče jezdili s divadélkem pro děti ještě za totality. Bylo logické, že v tom budeme pokračovat, baví nás to. Muzikál pro děti je krásná věc, ale když máte na jevišti ještě k tomu vedle dospělých herců i děti je to úplně jiné. Za přítomnosti dětských herců je pro děti v hledišti daleko snazší se s děním ztotožnit a příběh jim je potom daleko bližší a myslím, že nejen dětem, ale i rodičům. To za prvé a za druhé je podle nás potřeba, když se děti něčemu věnují, aby se jejich snaha někde odrazila, aby získaly nějaké zkušenosti na profesionálním jevišti. Tím je učíme a nenásilnou formou se snažíme vychovávat potencionální kvalitní herce a herečky. Sama jsem byla překvapená kolik nadaných a šikovných dětí kolem sebe máme, přestože nejsou nikde vidět na titulních stranách novin a časopisů.

Muzikály pro děti kromě divadelních přestavení také cílí na vzdělání dětí v oblasti divadla a hudby. Třetím rokem pořádáte kurz muzikálového herectví a začínáte sklízet ovoce. Několik dětí, absolventů kurzu, již stanulo na prknech, které znamenají svět. Je o účinkování děti v divadle velký zájem?
Snažíme se děti vzdělávat nejen našimi příběhy a předávat jim kulturní odkaz do hlediště, ale chceme děti vychovávat i na jevišti. Chceme budoucí generaci předat trochu z toho, co umíme, a praxí je to nejlepší. Máme tři roky muzikálové studio Múzy, teď momentálně v Kolovratech v sále U Boudů, plánujeme i různé workshopy, za účasti našich umělců. Vymýšlíme i různé akce s dětmi a pro děti, vystupujeme na různých společenských a zábavních akcích. Máme i výběrovou třídu, které se více věnujeme. Spojili jsme síly s Janou Galíkovou a jejím dětským sborem Coro Piccolo, tudíž se děti učí i zpívat a vystupují i se sborem. Na tanec jsme zlákali Radka Fišera, který je výborný muzikálový tanečník a učí děti všem tanečním stylům. Určitě není bezpodmínečně nutné hned děti stavět na velké jeviště, ale děti by měly mít dobrý pocit z dobře odvedené práce. Nejlepším divákem ze začátku jsou určitě jejich rodiče, babičky a dědečkové. Troufám si říct, že bez nás by se jich spousta na jeviště nedostala. Konkurence je veliká a úroveň dětí i jejich kvality jsou různé. Často je to o tom, koho rodiče více tlačí, než o tom, kdo skutečně má talent. My se snažíme podporovat děti v tom, co jim jde a ukazujeme jim směr, jak by to šlo. Nesmírně nás to baví a naplňuje. Když potom vidíte, že „naše“ děti jsou úspěšné i jinde, máme z toho velikou radost.

Každý producent má jistě nějaké nejvyšší cíle, možná by se dalo říct sny. Co se honí v hlavě producentce nejúspěšnějších dětských muzikálů? Máte nějakou metu, kterou chcete v bližší i vzdálenější době pokořit?
Rozhodně bych si přála, aby se u nás víc dbalo na podporu kultury a kulturního vzdělávání dětí a mládeže, a to jak mediální tak finanční. Našimi projekty, s téměř nulovou podporou plníme funkci, kterou by měl plnit stát. Jsme komerční subjekt, divadlo si pronajímáme a vybíráme vstupné, ale to vám mnohdy ani náklady nepokryje. Nechci tady brečet, snažíme se budovat kvalitní kulturu, jak to jen jde, a za pět let jsme se hodně posunuli. Nicméně jakákoliv podpora by se velmi často hodila, vše by šlo rychleji a mnohdy i lépe. A sen mám. Hrozně bych chtěla uvést v život uměleckou školu pro děti a mládež, ale takovou zaměřenou na praxi, pro všechny divadelní profese. Aby se děti měly šanci naučit všechny divadelní složky a uměly připravovat vlastní divadelní projekty. V dnešní době se nedá moc čekat, že dostanete příležitost, musíte jí hledat a sami vymýšlet. To bychom chtěli děti naučit. Máme s tátou vymyšlený celý projekt, ale na to potřebujeme vlastní divadlo a hodně peněz. Tudíž moje snažení teď po úspěšné premiéře Alenky je jasné. Shánět na naše aktivity dostatečnou podporu (finanční i mediální), abychom mohli ve všech našich činnostech pokračovat a dále je rozvíjet. S tím co máme k dispozici, nyní se dále neposuneme. Držte nám palce.


muzikalyprodeti.cz