Gianni Versace

04.04.2016 00:00

Gianni Versace byl bezpochyby jedním z největších návrhářů všech dob. Stejně jako Francii, tak i Itálii lze pokládat za rodiště nejvýznamnějších tvůrců světové módy, jejíž vrchní legendy svá místa v historii už mají.

Jeho provokující a nespoutaná genialita se pro módní svět stala něčím jako nevypočitatelná smršť; sezonu od sezony svými výstředními modely přiváděl k naprosté profesionální hysterii, nejenom novináře přítomné na jeho prezentacích v rodné Itálii, Francii či USA, ale i kolegy z branže, kteří se jím ve vysoké módě buď inspirovali, nebo se s ním navzájem obrazně v běhu na dlouhou trať po nejluxusnějších molech předháněli.
Přestože se mnozí tvůrci kromě návrhů modelů kolekcí zabývají ještě dalšími aktivitami, málo kdo z nich jej horko těžko někdy předčí. Versace kromě návrhů a realizací několika rozmanitých kolekcí ročně – od luxusního haute couture přes několik řad modelové konfekce až ke kolekci pro mládež (vše i v pánském provedení), navrhoval veškeré módní doplňky od brýlí, šperků až po obuv s naprosto vším mezi tím. Kromě oblečení pod svým jménem realizoval i nádherný porcelán, servisy, příbory, koberce, vázy, lampy a vše ostatní včetně vlastních ručníků a osušek, v kolekci nazvané Homesignature.

Versace svýma rukama obohatil jakoukoli kulturu, do které mohl vtisknout svůj jedinečný design – navrhoval a dokonce i vyráběl nádherné kachle a palácové mozaiky, kostýmy pro nejproslulejší opery a balety, ale také i plakáty k jednotlivým představením. Lidé se tak stávali slavnými už jen tím, že si jeho modely oblékali. Italský módní tvůrce nabízel ty nejhlubší výstřihy, nejkratší sukně a nejpronikavější barvy vždy v elegantním provedení, za které zásluhou dostával významná ocenění z koutů celého světa – už v roce 1982, na rozbřesku jeho kariéry, byl oceněn jako nejlepší stylista roku za kolekci nazvanou Žena (stejnou cenu v pozdějších letech obdržel ještě několikrát), v USA dostal nejvyšší možné ocenění za pánskou kolekci a titul nejlepšího mezinárodního tvůrce. Gianni byl i nositelem mnoha řádů a medailí a s postupujícími lety stoupal i počet ocenění za léta tvorby jeho kolekcí, které předváděl kromě Milána také v Paříži nebo v New Yorku jako jediný z tvůrců té doby. Naštěstí tyto řádky o jednom z největších módních návrhářů dob minulých i současných nejsou vzorným historickým dokumentem a stejně tak dokonalou stupnicí jeho aktivit a úspěchů. Ani být nemohou – na tyto stránky by se všechny nevešly.

Gianni Versace se ke svému řemeslu dostal přirozeným vývojem. Narodil se v jedné z nejchudších oblastí Itálie, nehostinné Kalábrii, v roce 1946. Jako dítě, vedle svého bratra zaujatého do sportu, trávil většinu času pomáháním v krejčovském ateliéru své matky. Francesca byla návrhářkou a vlastnila velký modelový ateliér se 45 švadlenami, které šily modely pro aristokratickou klientelu regionu. Desetiletý Gianni listoval časopisy s fotografiemi modelů od Balenciagy, z domu Chanel nebo od Charlese Jamese, které jej ponoukly k návrhu vlastních šatů, jež nakonec s pomocí své matky opravdu ušil. Jako kluk ale o životě v lemu módy nepřemýšlel – přišlo to samo od sebe, když v osmnácti letech začal v matčině ateliéru navrhovat své první modely pro soukromé zákaznice, avšak i přes tyto předpoklady šel studovat architekturu. Když mu bylo 25 let, odstěhoval se do Milána a poprvé se pokusil uspět v módním návrhářství jako stylista pro firmy Genny a Callaghan, pro které navrhoval semišové a kožené kolekce. Později, jako slavný muž, Gianni shrnul tyto vzpomínky slovy: „Věděl jsem, co chci, ale musel jsem být hodně trpělivý. Bylo zřejmě nutné počkat, porozhlédnout se a nasát atmosféru. Teprve potom jsem se do toho pustil, i když prorazit nebylo vůbec lehké. Hlavně jsem chtěl záměrně zrušit všechna dosud platná pravidla a konvence…“

V roce 1978 si ve svých 32 letech otevřel svůj první butik v milánské Villa della Spiga, ve které zpočátku prodával modely i jiných návrhářů. Ty ale postupem času šly stranou, jelikož rostla poptávka po Gianniho vlastních modelech. Později říkal, že to šlo až příliš rychle a on sám si neuvědomoval, že by se měl šetřit. „V životě jsem ostýchavý, ale v práci jsem silný a neúnavný. Pravý návrhář je řemeslník, umělec, zabývající se navrhováním módy a musí ji umět realizovat vlastníma rukama. Stylista musí být krejčí – jsou mi k smíchu návrháři, kteří prohlašují, že stříhat a šít nedovedou. Na jeho práci to poznáte na první pohled.“

Téhož roku vyšla i jeho první kolekce Gianni Versace Donna, která ihned sklidila nevídaný úspěch, skvěle se prodávala a ponoukla Gianniho k ještě tvrdší práci než doposud. Trávil většinu času v ateliéru, kde se držel své koncepce lámat pravidla a bariéry, vymýšlel nové způsoby, jak podtrhnout ženskou i mužskou linii a sexualitu. Jeho tvorbu značně ovlivnili mladí lidé; byl jimi fascinován a tvrdil o nich, že jsou odvážnější a bez zábran. Proto pro ně navrhoval zářivá saka, hedvábné košile s motivy divokých květů či volně žijících zvířat. Jeden čas ho velmi zaujal potisk látek jednotlivými stránkami časopisu Vogue – díky tomu se mu povedlo zprostředkovaně specifikovat společnost, která přestala oddělovat skutečné umění od masově rozšířené kultury. Také přispěl k psychedelické verzi stylu grunge, což je móda záměrně opotřebovaných oděvů, působících zničeně a obnošeně. Gianni byl neutajovaný homosexuál, který se především snažil o to, vtisknout do módy větší svobodu a nenucenost. Jeho modely byly křiklavé, erotické a vyzývavé. Jako gay dokázal jistou dávku sexuality vtisknout dokonce i mužským oděvům. „Jestliže je člověk uvnitř sebe bez sexuality, může nosit oděvy plné sexu. Ale to, co předvádím, se liší od toho, co lidé nosí; na přehlídce upozorním na sexualitu a lidem dodám náladu na klasického Versace,“ okomentoval tehdy kontext jeho tvorby. Tato slova si získala přízeň mnoha světových osobností, které Gianni s vášní oblékal a kterým byl i dobrým přítelem. Mezi ně patřila Madonna, kterou považoval za nejvlivnější představitelku mladých lidí, David Bowie, Elton John, Phil Collins, Prince, Sting i Mick Jagger, ale podle Gianniho byla číslem jedna princezna Diana. „Když jsem tvořil pro ni malé bílé šaty, každá žena je hned chtěla.“

Na přelomu 80. a 90. let byl Gianni na vrcholu svých sil a v tu dobu vytvářel ty nejšílenější a nejkrásnější kombinace, po kterých toužila nejedna milánská, pařížská, americká – či vlastně každá žena nezávislá na svém původu, která chtěla být nekonvenční. Gianni byl v tu dobu přesvědčen, že má před sebou ještě dlouhou cestu a nejdůležitější pro něho byla rodina. Vždy mohl počítat se sestrou Donatellou a bratrem Santem, kteří dodnes řídí rodinné impérium, přičemž jeho sestra volně a s úctou pokračuje v jeho stopách. Santo vykonával funkci ekonomického bosse, protože s každým novým otevřeným butikem a každou novou přehlídkou či zakázkou Gianni přestával stíhat sám.

Versace byl také najat i jako hlavní designér pro populární americký televizní seriál Miami Vice, kvůli kterému se musel stěhovat z Itálie na Floridu. Rozkvět společnosti však opuštění Milána negativně neovlivnilo, spíše naopak, neboť v roce 1996 firma dosáhla neuvěřitelného obratu téměř 1,5 miliardy dolarů i přes to, že se Gianni pouhopouhých pár měsíců před tím zahalil do stínu. V roce 1994 mu diagnostikovali rakovinu vnitřního ucha, ze které se dlouhé měsíce léčil těžkými chemoterapiemi.

Nikdo však po jeho návratu netušil, zda se ze zákeřné nemoci vyléčil, nebo ne – Gianni si totiž svůj osobní život velice úspěšně nechával pro sebe a své nejbližší okolí. Nicméně, ovlivněn myšlenkami na smrt, vytvořil se svou nejoblíbenější modelkou Naomi Campbell kreaci, která byla víc divadelním představením než přehlídkou. Modelky měly tehdy na sobě šaty se symboly kříže a Naomi na přehlídkovém mole dokonce střílela z pistole (samozřejmě, že slepými náboji). Když se nad tímto faktem pozastavím, nemohu tuto jeho přehlídku opomenout; byl si Gianni vědom blízké budoucnosti, která jej očekávala? Počátkem roku 1997 Versace svoji budoucnost viděl takto: „Pracuji na nové pánské vůni, která se bude možná jmenovat Gianni. S Richardem Avedonem připravujeme knihu o mé kariéře a chci také víc cestovat. Ale ze všeho nejvíce se soustředím na tvorbu kolekcí, mám toho ještě tolik co říci. V začátcích bylo těžké dostat se nahoru, dnes je těžké na tom setrvat. Chci tam zůstat napořád a jsem vděčný za to, že tam pořád ještě stojím.“

Kontroverzní smrt ikony

Po tomto výroku se však nad ním začala stahovat publicistická mračna. Britský deník Independent on Sunday Versaceho obvinil ze spolupráce s mafií, podle něhož Gianniho módní dům využívala kalábrijská mafie ´Ndrangheta na praní špinavých peněz. Gianni společně s jeho rodinou však tomuto obvinění čelil, nakonec s časopisem soudní spor vyhrál a nakrátko se zdálo, že módní magnát bude i přes tuto nepříjemnost ve svém životním poslání pokračovat dál. Gianni se ve světle teplého Miami věnoval svým zálibám, chodil do restaurací a kaváren, kde jen tak popíjel kávu, četl tisk a nerušeně naslouchal cvrkotu ptáků. Až do 15. července 1997, kdy ho při návratu z jedné takové vycházky přímo na prahu jeho domu zastřelil homosexuální prostitut Andrew Cunanan, který vůči němu údajně choval dlouhé roky stále rostoucí zášť.

Padesátiletého návrháře trefil do krku a do hlavy. Potom střelec klidně odešel a nastoupil do přistaveného auta. Versace skončil v nemocnici a po několika minutách marné snahy zdravotníků, v miamské Jackson Memorial Hospital, zemřel. „Jeho zranění nebyla slučitelná se životem, jeho mozek už byl mrtvý,“ řekl tehdy neurochirurg Phillip Villanueva.

Kdo stojí za Versaceho smrtí je dosud záhadou – i když byl jako viník oficiálně označen sedmadvacetiletý luxusní prostitut Andrew Cunanan, podezření padá právě i na kalábrijskou mafii. U těla v kaluži krve se totiž měla najít mrtvá hrdlička, kterou mnozí považovali za razítko podsvětí. Zatímco v Itálii probíhal za hojné účasti celebrit pohřeb, ve Spojených státech policisté usilovně pátrali po útočníkovi a jeho motivech. Případ byl ale poměrně brzy uzavřen s tím, že vrahem je prostitut Cunanan. Jako jeden z vražedných motivů připadala v úvahu uražená ješitnost – Gianni Versace měl vrahovu nenávist nastartovat tím, že ho přehlédl na party. Cunanan nikdy nestanul před soudem, než se mohl policii zodpovídat, spáchal sebevraždu na svém miamském houseboatu. Policisté označili mrtvou hrdličku za náhodu, při které musela být nešťastně zasažena zbytkem střely. Vyšetřování bylo tímto ukončeno.

Zdálo by se, že Gianniho složka bude odložena do oddílu odložených případů, když se pouhé dva roky nato opět vynořila pomluva, že Versaceho rodina měla pletky s mafií. Donatella, regentka bratrova impéria, zuřila a okamžitě podala trestní oznámení na soukromého detektiva ze Sydney, který se případem zabýval. Ten svými poznatky mimo jiné přispěl i do lákavé knihy The Spying Game, která byla však v červnu 2001 okamžitě stažena z prodeje kvůli kompromitujícím materiálům, které by mohly rodinu Versaceových značně poškodit. Autorem knihy je Gianniho bývalý osobní strážce, Frank Monte, který si ho shodou okolností najal rok před svojí smrtí. Ten si stojí za vším, co napsal a prohlašuje, že říká svatou pravdu. Podle jeho slov na něj totiž premiant mezi návrháři, zesnulý Gianni, naléhal, aby nikdy nevyzradil kontakty a hlavně obchody rodiny Versaceových s mafií. Důvěřoval Montemu natolik, že mu odhalil některé skutečnosti, které nevěděl vůbec nikdo. Nikdo, kromě dalších dvou bývalých mafiánů – Giuseppe Di Bella a Filippo Barreca, kteří se k případu vyjádřili v roce 2010. V tisku se o rok později ještě objevila zpráva, ve které bývalý člen kalábrijské mafie Pippo di Bella tvrdí, že Gianni ve skutečnosti svoji smrt zinscenoval, neboť měl spoustu důvodů pro to, odejít do ústraní, jelikož dlužil kmotrům astronomické částky, které mu pravděpodobně dopomohly k výstupu na Olymp světové módy. Gianniho impérium dodnes úspěšně řídí jeho sestra Donatella a veškeré zvěsti o Gianniho roli v podsvětí dodnes rázně odmítá.