Asijský Chrám

21.03.2016 00:00

Restaurace, kde se skvěle najíte po náročném dni.

Mám ráda okolí Pařížské ulice. Připomíná mi má školní léta strávená na prvním stupni osmiletého gymnázia, které stojí jen ulici opodál od Asian Temple, kam jsem zamířila na poklidnou večeři po náročném uspěchaném dni, během něhož jsem se téměř nezastavila.

Vyhladovělá jsem otevřela masivní dveře osvěcované rudým přítmím, které se tak příjemně linulo zpoza oken. Milá recepční v orientálním elegantním úboru třešňové barvy se mě po vstupu ihned ujala a po krátké domluvě mě posadila ke kulatému skleněnému stolu v rohu druhé místnosti. Líbilo se mi tam; v souladu tmy na večerní chladné ulici bylo přítmí teplé barvy a jemné aroma vonných tyčinek při prvním dojmu příjemné. Naproti mně se na kamenné zdi lesklo uklidňující akvárium, které vrhalo na můj jídelní stůl namodralé světlo a zleva na mě působilo světlé dřevo a tlumené rozhovory ostatních návštěvníků. Sotva jsem si odložila kabát, přišla ke mně servírka, která mi podala do rukou tablet. Mile jsem jí poděkovala a posadila se, ale na chvíli mě hrklo zmatení – co s tím budu dělat? Rozpačitě jsem si jej osahala a následně během krátké chvíle zjistila, že je to mé vcelku netradiční menu. Trochu mě ta digitalizace naší éry přivádí do rozpaků. Vím, že jsem tohoto technického pokroku také nedílnou součástí, ale podle mě se nic nevyrovná krásným působivým deskám, které vám úhledným písmem pozvolna přivádí chuť k dobrému jídlu.

Neměla jsem vůbec žádnou představu o tom, co bych si chtěla dát, a jaké pití si k tomu vybrat, až jsem si nakonec objednala okurkovou limonádu, protože ji mám ráda pro svoji osvěžující chuť, která nepřebíjí chuť mé večeře. Po chvíli soustředění se, na oslnivě bílou obrazovku, mě jako předkrm zaujal smažený krab v těstíčku tempura ochucený pikantní solí a podávaný se salátem ze zelného manga a papáji. Evokoval ve mně vzpomínku na mého posledního kraba, kterého jsem jedla tak dávno a upřímně jsem se těšila na to, že si jeho chuť po letech připomenu. Bylo až nečekané, jak rychle mi mladý číšník naservíroval předkrm na stůl, a protože jsem měla po dlouhém odpoledni hlad, příjemně mě to překvapilo a myslím si, že to na mně bylo znát. Krab měl barvitou výraznou a zároveň jemnou chuť. Připomínal mi mé oblíbené krabí chipsy, pro které si občas pro radost zajdu do asijské restaurace v ulici nad mým domem. Na povrchu krásně křupal a uvnitř byl vláčný, pikantní omáčka jantarové barvy jeho specifickou chuť ještě umocňovala, obzvlášť po každém druhém soustu. Jen salát pod ním mohl být méně pikantní a trochu zajímavější, ale ve výsledku mi to vlastně vůbec nevadilo; snědla jsem jej do posledního proužku manga a papáji.

Minutku po tom, co jsem dopsala první řádky svého článku, mi číšník připravil prázdný talíř ke kuřecím kouskům pečených v peci tandoor v cibulovo-rajčatové omáčce, kterou mi číšník doporučil se slovy, že je tento pokrm v poslední době mezi zákazníky hit. O okamžik později jsem na stůl dostala i misku s ozdobenou rýží a horký kovový kotlík přikrytý dubovým dřevem. Byl to hezký servis. Ve chvíli, kdy jsem si naservírovala jídlo na talíř, mi došlo, jak mě vždycky uchvátí pohled na dobré jídlo. Chtěla jsem si vyfotit památeční snímek na Instagram, ale bohužel jsem si jídlo nandala unáhleně a bylo mi trochu líto, že jsem neviděla šéfkuchařovo jedlé umění, které mi pokaždé udělá z toho požitku ještě větší radost. Hlavní chod je velice dobrý, sice mi na jazyku doznívá pálivá chuť z předkrmu, ale kuře z pece zalité omáčkou a prokládané nahrubo nasekanými bylinkami je vynikající. A když si na to tak vzpomenu... myslím, že jsem někde náhle ucítila i chuť něčeho hořkokyselého, snad citronu nebo zázvoru, který celkový dojem ještě pohladil. Apetit s každým soustem stále vzrůstal a mně se ani nechtělo si jej sáhodlouze vychutnávat a rozebírat do podrobností. Dost mi to chuťově připomínalo moji vlastní kuchyni, takže jsem si spíš pochutnávala jako u sebe doma než na výletu za novými exotickými chutěmi. A tak jsem to pak při utírání luxusním kapesníčkem pochválila, i když jsem pár soust na talíři nechala – těšila sem se na dezert.

Dopíjela jsem limonádu a pročítala si na tabletu názvy dezertů. Chtěla jsem si původně objednat rýžové knedlíčky plněné pastou z červených fazolí, ale uchvátila mě zmrzlina ze zeleného čaje ochucená medem a podávaná s těmi samými červenými fazolkami a aloe vera. V tu chvíli mi má volba připadala správná, a nakonec jsem se nemýlila. Kdykoli si mohu zvolit dezert, který mě nezaplácne, volím svěží chutě stejně tak jako u limonády (a taky v poslední době jím možná až moc sladkého). Když se teď pozastavím nad těmi tajemnými červenými fazolkami, jediné, co mě napadá a co bylo červené, byly kousky jahod, což mě trochu zpětně mate. Možná jsem si pod nevšedním názvem představovala něco jiného. Jenže nic nemění na tom, že jsem se dobře a důstojně najedla a oficiálně tím zahájila poklidný večer, jaký si zasloužím. Bylo fajn sníst celé tři chody a cítit se najedená, ale ne přeplněná a také dobře obsloužená. Bravo.

Asian Temple
Bílkova 13, 110 00 Praha 1
www.asiantemple.cz