Hezky utracené peníze

02.03.2016 08:00

Všichni o tom mluví, ale málo kdo si to vyzkoušel – Heliskiing. Lyžování ve volném terénu, kdy vás nahoru vyváží vrtulník. Je to pěkně drahý špás, podle někoho rozmařilost… To první bezpochyby platí, ale ti, kdo už „letěli“, heliskiing většinou považují za hezky utracené peníze. Nic naplat, život nás musí taky trochu bavit a heliskiing je skutečně pěkné koření života.

Není to zrovna zábava pro každého, přitom ale míst, kde lanovky nikdy stát nebudou a k žádaným vrcholkům vás tedy musí vynést vrtulník, paradoxně přibývá. Heliskiing se už pár let neprovozuje jen v kanadských Rockies, kde s ním v 70. letech minulého století jako první začal Rakušan Hans Gmoser. Dnes už ho nabízí kde kdo, včetně horských oblastí na východě od Kolína. Přemýšlet můžete o Kavkazu, Gruzii, ale třeba i Turecku či Rumunsku. Hory tu nejsou špatné, lyžařů je v nich minimum, počítejte ale s tím, že ani servis tu nebývá na té úplně nejlepší úrovni. Jistota počasí i prašanu bude přibližně taková, jako pravděpodobnost, že bude váš pilot střízlivý.

Stranou pochopitelně nestojí ani Alpy, i když v zemích západní Evropy stojí této kratochvíli v cestě jisté restrikce a v neposlední řadě i zuřivý ochránce přírody. Možná vás napadne: „Proboha proč, vždyť tam nahoře přece nic neroste!“

V Alpách to jen začíná...
Heliski klasikou je pomezí Švýcarska a Itálie, kde se nejčastěji létá na Monte Rosu (4 638 m. n. m.). Helikoptéra startuje ve výšce okolo 2 000 m. n. m., přistává o nějakých 2 000 metrů výš, v sedle pod vrcholkem Lyskamm, odkud se lyžaři spouští 16 km sjezdem po ledovci do Zermattu. Dál lze pokračovat lanovkou na Malý Matterhorn (3 883 m. n. m.) a na lyžích pak do italské Cervinie. Kolik to stojí? Není to tak zlé, ve Valle d´Aosta, kde se nachází hora Monte Rosa, vychází seznámení s heliskiingem (jeden let + jeden sjezd) na 125 eur na osobu, tedy pokud dáte dohromady tři zájemce a zaplníte helikoptéru. Celodenní heliskiing (většinou 3 lety a odpovídající sjezdy) stojí ve skupince tří lidí 325 eur na osobu.

... ve Švédsku pokračuje...
Skandinávie je v posledních letech u freeriderů hodně v kurzu, pro létání vrtulníkem je však třeba místa rozlišovat. Norové jsou nesmlouvaví, kromě záchranných operací rotor za žádnou cenu neroztočí. Naopak relativně vstřícně se k žádanému způsobu lyžařského vyžití staví ve Švédsku. Právě tam, cca 200 km za polárním kruhem mezi městy Kiruna a Narvik, leží současné eldorado evropského heliskiingu. Těží v první řadě z toho, že do Švédska odkudkoliv z Evropy doletíte během jediného dne a přitom nijak výrazně neslevujete z kvality – sjezdy v prašanu tu mají parametry od 600 do 1 400 výškových metrů! Prodloužený víkend s heliskiingem ve Švédsku je pro řadu dobře vydělávajících lyžařů celkem hezky představitelný. Ve čtvrtek ráno se „utrhnu” a v neděli v noci jsem zpátky. Náklady? Počítejte minimálně se sedmdesáti tisíci korun, ale hodně záleží na tom, jak hodláte ve Švédsku nasávat.

... Kanadou to končí
Anebo taky ne... Po výletu za heliskiingem do Kanady se celkem snadno může dostavit nutkavá potřeba hřešit znovu a znovu. Proč? Kanada je nejlepší, v hokeji i v heliskiingu – ok, Švédové někdy mohou překvapit. V Kanadě heliskiing vymysleli a jestli chce někdo protestovat, dobře, v Kanadě tedy vymysleli, jak z heliskiingu udělat to správné „žrádlo”. Heliski operátoři tu vždycky byli jednoznačně zaměřeni na tu nejmovitější klientelu, jelikož úsporná řešení neexistují. Pro nás tedy minimálně 150 tisíc korun, no, ale když už chcete to nejlepší...
Heliskiing v Kanadě má kromě královského servisu v podobě luxusního bydlení a papání tu výhodu, že znamená de facto jistotu slušného počasí a báječného prašanu. Jak je to možné? Třeba v Rocky Mountains heliski operátoři pracují na obrovské ploše, k tomu mají k dispozici to nejlepší technické vybavení a v terénu ty nejlepší lidi.

Není-li tedy ráno v okolí vaší lodge – to je tam, co budete bydlet dobré počasí, letí se prostě tam, kde je lépe. Stejné je to se sněhem. Stačí pár hovorů vysílačkou či satelitním telefonem a pilot hned ví, kde „už to spadlo”, kde je to „sedlé” a nakonec se určitě dozví i to, kde si dnes zalyžujete tak, že na to do smrti nezapomenete. V Kanadě nejste na prodloužený víkend, takže se nebojte, že byste o něco přišli.

Aljaška ano i ne
Aljaška je samozřejmě pro freeridery pojem. Když se povede, je nejlepší, o tom žádná. Tuny a tuny prašanu na těch nejstrmějších svazích, ááááách... Má to ale několik háčků. Ty strmé svahy jsou s ohledem na možný pád laviny dost nebezpečné. Druhým vážným rizikem je velmi nestálé a hlavně nevyzpytatelné počasí. Nejedna výprava na Aljašku už skončila týdnem prosezeným v chatě. To se sice nevídaně zdokonalíte v kartách, ale za 100 tisíc jsou to dost drahé žolíky.