Budoucnost českého porcelánu

31.08.2015 00:00

Art direktor Petr Kotěra věnoval porcelánu 46 nejlepších let svého života. Nebyla to sice láska na první pohled, ale spíše jej přitáhl skvělý kolektiv a nadšení do práce, které ho rychle pohltilo. Prošel porcelánkou Rudolf Kämpf od ekonomického sektoru až po design a dekory. Miluje jednoduchost a budoucnost českého porcelánu vidí výhradně v souvislosti s kulturou tradičního rodinného stolování.

Jak jste se dostal k porcelánu? Čím Vás zaujal, že jste se do své práce tak zamiloval a děláte ji tolik let?
Byla to náhoda. Obdivoval jsem keramiku, a proto jsem šel studovat keramickou školu do Bechyně. Ve čtvrtém ročníku, v roce 1969, jsme jeli na praxi do porcelánky v Loučkách, dnes Rudolf Kämpf, kde mě profesoři prodali… (úsměv) Nabídli mi, abych tam po ukončení studia nastoupil jako návrhář dekorů a mistr sítotiskové dílny. Zajásal jsem, protože jsem měl pocit, že zrovna tento obor je velmi perspektivní. Bohužel nebo bohudík, to bylo přesně v době, kdy jsem nastupoval na vojnu. A když jsem se vrátil, moje místo již bylo obsazené. Takže jsem mohl odejít a hledat práci někde jinde, ale něco mě tu stále drželo. Byl to kolektiv lidí, kteří si tu navzájem rozuměli a vynikali velkou iniciativou, proto jsem tu nakonec zůstal. Postupně jsem prošel celou továrnou, a to nejenom naší, ale dostal jsem se také jako nejmladší člen do Karlovarského porcelánu. V roce 1973 - 1974 jsem prošel všemi porcelánkami karlovarského porcelánu. Potom jsem dlouhá léta řešil otázky vnitřní ekonomiky a vymýšlel počítačové vyhodnocování efektivity práce ve funkci ekonoma závodu. Díky tomu, že jsem vždy přesvědčil své nadřízené o tom, že mi mají dát prostor a určitou svobodu, jsem mohl propojovat výtvarnou a ekonomickou oblast a díky tomu jsem dost možná strávil v blízkosti porcelánu celý svůj profesní život. V malých podnicích je navíc osobní přístup a invence daleko více vidět, a proto jsem nikdy nešel do žádné z velkých porcelánek, které mi nejednou nabízely místo.

Jaká byla profesní alternativa, kdyby nevyšel porcelán? Bavil Vás třeba nějaký sport?
Jako druhou možnost jsem měl figurální keramiku Hrdějovice u Českých Budějovic, kde jsem měl dělat návrháře. Sport jsem měl taky rád, zvláště pak singl kanoistiku, stolní tenis, bruslení, hokej, míčové sporty a jen rekreačně plavání.

Ještě někdo jiný ve Vaší rodině se zabývá uměním? Co Vaše děti, také se zabývají uměním nebo řemeslem?
V rodině mých rodičů se profesně mimo mne nikdo uměním nezabýval. Můj syn vystudoval keramickou školu v Karlových Varech, poté studoval uměleckou školu v Českém Krumlově a 3 ročníky vysoké školy umělecko-průmyslové v Praze. V současnosti pracuje jako modelář-návrhář také v porcelánce Rudolf Kämpf.

Co je pro porcelán, který vytváříte, specifické? Čím se liší od konkurence?
Náš porcelán je v rámci tvarů u některých výrobků náročnější, než kdekoliv jinde v ČR. Díky vyšší kvalifikaci pracovníků, jsme schopni zvládnout právě i náročné a složité výrobky. Náš porcelán vlastně není vyrobený, ale vytvořený, proto je jiný už v základním principu - má totiž duši. A liší se hodně také dekorací. Je náročnější na přesnost, použití mnoha dekoračních technik a na první pohled také bohatší. Nemůžu se nezmínit také o naší manufakturní výrobě – ruční výroba porcelánu je naším velkým dědictvím, je to energie, kterou lidé čerpají z historie a předávají ji dál. Myslím si, že je to důležité zejména u výrobků, které lidi stále používají například při stolování. Jde o takový rituál.

Jaká jsou pravidla při vymýšlení dekorů porcelánu?
Důležité body při vymýšlení designu jsou odlehčenost, rychlost, přesnost, viditelnost, mnohotvárnost a souměrnost (myšleno všeobecně pro vymýšlení nebo vytváření jakéhokoli nového výrobku). Poté se musí navrhnout a vytvořit ještě dekor, který by souzněl s daným tvarem. A velmi důležitý je také komerční pohled – cílová skupina daného výrobku a cenová relace. V případě, že vytvářím porcelán, který lidé využívají k náboženským účelům, je nutné znát pravidla a odlišnosti jednotlivých vyznání a dát si pozor například na využití barev, živých bytostí a symbolů. To nejdůležitější je však respektování technologických zákonitostí.

Jaký je Váš nejoblíbenější dekor a proč?
Můj nejoblíbenější dekor, už od prvního kontaktu s porcelánkou v Loučkách, je platinová páska 5mm s 1mm proti linkou. Tam je vidět to souznění. V jednoduchosti je krása, zatím si naprosto stojím. Tento dekor bude moderní v každé době, protože nestárne.

Co je v dnešní době nejtěžší při výrobě tradičního českého porcelánu?
Kdybychom chtěli vyrobit repliku třeba hodně zdobeného rokokového porcelánu s figurální a květinovou výzdobou, měli bychom problém sehnat modeláře, který by zvládnul udělat např. rokokové prstíky ve stejné propracovanosti a jemnosti, jakou uměli naši předchůdci. Dneska to ve školách už nikoho nenaučí. U tvorby tenkostěnného, transparentního porcelánu s pořádnou lesklou a zářivou glazurou bychom se zase potýkali s kvalitou surovin, která se nedá porovnávat s obdobím 1920 - 1960. V té době se používal kalcinovaný křemen, jugoslávské nebo skandinávské živce a kaolin měl také lepší vlastnosti. Pekaři na to mají hezké vysvětlení: „Z černé mouky bílý chleba neuděláš.“

Pracujete pro jedinou porcelánkou v České republice, která vyrábí růžový porcelán. V čem jsou jeho specifika? Jaké dekory se na něj nejlépe hodí?
Při výrobě se jedná prakticky o stejnou hmotu jako u bílého porcelánu, jen se do ní navíc přidávají kysličníky drahých kovů při teplotě 1380 - 1400 °C a tím se hmota probarví do růžova. Důležité je znát přesně množství kysličníku, protože pokud se navýší, hmota se zbarví do šmolkového nádechu, což je nepoužitelné. V peci nesmí být porcelán proti hořákům, jinak růžová barva zesvětlá. Růžovému porcelánu nejvíce sluší květinové dekory nebo platina. Ta totiž působí studeně a růžová teple, takže se vzájemně vyvažují. Někteří výrobci nevyrábí růžový porcelán, ale barví bílý růžovou barvou. Když se pak takový výrobek rozbije, uvnitř je jasně vidět bílý porcelán a můžeme jej považovat za padělek.

Vaším typickým zákazníkem je Rus. Kdo další? A v čem se liší to, co chtějí Rusové od typicky českého zákazníka nebo amerického?
Je důležité chápat, že Rusko je obrovská země s velkým množstvím obyvatel, kteří mají odlišný vkus. Například, ve velkoměstech dnes převládá evropský styl – větší vášeň pro harmonii. V jiných částech zase lidé dávají přednost bohatému zdobení, které je zároveň stále oblíbené i na Středním Východě a v Asii.

Vkus a preference lidí obecně jsou často závislé na dynamice vývoje a typu konkrétního místa, kde žijí. Například ve velkých městech lidé nemají příliš touhu kupovat si porcelán. A když, tak minimalistický a levný, může to být způsobeno tím, že se sem většina obyvatel přestěhuje z jiných měst a byty si často pronajímají. V jiných městech, kde se pořád ctí tradice stolování doma, s rodinou a přáteli – tam je po bohatě zdobeném porcelánu větší poptávka. Samotný pojem rodina – muž, žena, děti, pes, dům, porcelán – to jsou slova, které na sebe logicky navazují a patří k sobě. Proto je vhodné v rámci této otázky mluvit spíše o konkrétních regionech, ne o celé zemi. Třeba z USA (dnes hlavní cíl naší porcelánky) máme poptávku absolutně různých dekorů z jednotlivých států. Ale největší problém tohoto trhu je v tom, že mají úplně jiné kompletace porcelánu než je tomu v Evropě.

Co vás osobně na porcelánu nejvíce láká?
Každodenní zápas o vítězství nad ním. Není totiž možné vytvořit všechno, co si člověk vymyslí. A je to kolikrát opravdu nerovný boj, třeba při teplotě 1380 - 1400 °C nebo když chceme vyrobit něco v přesných čtyřhranných rozměrech. Abychom v těchto bitvách zvítězili, musíme se celý život v porcelánu učit, zkoušet, naslouchat a být pokorní. Proto asi dříve paliči u kulatých pecí při každém výpalu popíjeli rum, aby jim byl pán bůh nablízku. (úsměv)

Sbíráte jej? Případně z jakého období nebo co jiného ještě sbíráte?
Soukromě porcelán nesbírám, ale když vidím starou keramiku něčím zvláštní, ojedinělou třeba tvarem, jednoduchostí, účelností nebo barvou glazury, tak si ji koupím. Ale sbírám dřevěné figurky, takové primitivní, jednoduché. To mě oslovuje čím dál víc. Nemám totiž rád přeumělkované věci. Dále sbírám staré smaltové výrobky, ale jen v modré barvě a některých odstínech červené. A plechové potištěné krabičky (holandské).

Jaký je váš nejoblíbenější typ porcelánu?
Na burzách jsem si nakoupil silnostěnné šálky s minimalistickým tiskem v horní části šálku v černé nebo chrom oxidové barvě. Jedná se o malé šálky, ve kterých káva vydrží déle teplá. A v letech 1920 - 1930 byly v restauracích a kavárnách. Jsou však dostupné čím dál méně, o to větší radost mám, když se mi je podaří sehnat. Už si je oblíbila i celá moje rodina a návštěvy je vyžadují a nechtějí jiné. Na stole vypadá zajímavě, když je každý šálek trochu jinak dekorovaný a přitom jsou velikostně všechny stejné. Vyzařuje z toho taková svoboda, volnost výběru.

Jezdíte na zahraniční výstavy a veletrhy? Jaké jsou současné trendy? Kam podle Vás bude směrovat tradiční porcelán?
Každý rok navštěvuji výstavu Ambiente ve Frankfurtu nad Mohanem, která je největším veletrhem porcelánu na světě. Účastní se ho všechny přední světové značky, my zde také vystavujeme. Nepravidelně navštěvuji také Maison a Object v Paříži a Macef v Miláně. Současným trendem jsou již několik let po sobě květinové dekory. V poslední době se derou na výsluní také odvážné barvy. Těžko se dá vymyslet něco úplně nového, takže se trendy spíše vrací a zdokonaluje se technika a provedení.

V čem je potenciál porcelánu?
Je otázka, zda si lidé zachovají kulturu stolování. Pokud ano, nemusíme mít strach ani o budoucnost porcelánu. I přesto, že je dnes všechno high-tech, jsou věci, které vždy budou mít svého zákazníka. Věřím, že v budoucnu si navíc takových věcí budou lidé více vážit. Vážíme si totiž často až toho, co ztrácíme. Knihy, artefakty z minulosti, porcelán – jsou to nejen krásné, jemné a intelektuální věci, ale dost možná jsou také atraktivní z hlediska investicí. A lidí, kteří tomuto rozumí, bude časem více.