Velké americké dobrodružství

10.07.2015 10:00

Byl pátek a já už měl jasný plán na víkend. Dokonce jsem už byl na cestě na Moravu na sobotní svatbu svých přátel, když mi nečekaně zavolal kamarád s otázkou, co dělám v pondělí. A jaké mám plány na následující tři týdny.

Vzhledem k tomu, že má svou cestovku, začal jsem tušit, že by mohlo následovat pozvání na nějaký malý výlet. Následovalo. Jen nebyl tak úplně malý. Tak začalo mé dobrodružství na západním pobřeží USA. Před sebou jsem měl 8 států a něco přes 8000 km za volantem amerického SUV z Los Angeles, cestu přes několik národních parků zpět do Kalifornie, do San Franciska.

Ve městě andělů
Do Los Angeles jsme díky časovému posunu přiletěli ve stejný den, kdy jsme vyráželi z Prahy. Přivítalo nás sluncem a krásnými třiceti stupni, takže jsme hned vyrazili do světa. Nejprve do půjčovny pro pořádnou americkou káru, hodně velkou, abychom se pohodlně vešli. Volba padla na GMC Yukon XL, a bylo to dobré rozhodnutí. Nadupaný osmiválec, jehož zvuku se nenabažíme za celou cestu. Bez problémů se do něj usadí i sedm lidí s bagáží, navíc vzhledem ke své výšce poskytuje vcelku slušný rozhled. Vydali jsme se do města. Nechtěli jsme vynechat věhlasný nápis Hollywood a chodník slávy na Hollywood Boulevard, bez toho by to nešlo. Ovšem popravdě mnohem zajímavější byly Beverly Hills a hlavně krásná pláž v Santa Monice.

Směr Las Vegas
Následující ráno jsme nedočkavě vyrazili na cestu přes pouštní rezervaci Mojave, se zastávkou v národním parku Joshua Tree a návštěvou nádrže Mead se slavnou Hoover Dam. Přehrada pojmenovaná po 31. prezidentu USA Herbertu Hooverovi stojí na řece Colorado na hranici států Arizona a Nevada. Se svou úctyhodnou výškou 220 metrů byla svého času největší přehradou světa. Těsně po setmění jsme konečně po 400 mílích dorazili do Las Vegas. Město hříchu nás svádělo nespočtem světel a stroboskopů, přesně tak, jak jsme si to představovali. Kromě blikajících žárovek na nás ale mrkaly také všudypřítomné dámy ve vyzývavých outfitech, které měly jedinou starost: nalákat nás do některého ze slavných kasín jako Mirage, Caesar’s Palace, Flamingo nebo Stratosphere a připravit nás o „pár“ dolarů. Neodolali jsme svodům oslňujícího Bellagia. Hotelový magakomplex na hlavní třídě Strip, vyhlášený ohromujícím luxusem, poskytuje svým hostům veškerý komfort jednoho z největších kasín na světě. Jeho cena 1 600 milionů dolarů je stejně omračující jako jeho několika kilometrová rozloha. Na obrovském umělém jezeře před jeho branami je několikrát za den k vidění vodní show, při níž vystupuje v hlavních rolích 1 200 trysek a asi 4 000 žárovek za hudebního doprovodu. Vegas je vůbec taková jedna velká psychedelická světelná smršť, ve které je snadné propadnout jakékoliv závislosti. Vím, o čem mluvím. Sám jsem u automatů i rulety zažil slastné pocity očekávání a vzrušení, hypnotizován blikajícími obrázky nebo kuličkou hledající náhodný cíl. Každému v tu chvíli v koutku mysli vytane naděje, že právě on by mohl být tím, komu osud dopřeje pohádkovou výhru. Moje kasínová mise nebyla nijak úspěšná a boháče ze mě neudělala, ale zážitek to byl svého druhu jedinečný. Atmosféru Las Vegas je potřeba pocítit na vlastní kůži. Je to tak trochu jako první sex. Sice tušíte, co vás čeká, ale nevíte přesně, jak na to. Moc se vám to líbí a věříte, že z toho vyjdete jako vítěz. Ve skutečnosti jste nakonec rádi, že jste to přežili ve zdraví.

Dál cestou kaňonem barevným...
Následující dny jsme projížděli státem Utah, kde jsme navštívili parky Zion, Bryce Canyon a Grand Canyon. Bryce Canyon je mnohými považován za jeden z nejkrásnějších parků světa. Je známý díky svým barevným skalním formacím připomínajícím různá zvířata a postavy, které v průběhu dne mění barvy v závislosti na intenzitě a úhlu dopadu slunečních paprsků. Pokračujeme přes Glen Dam ke Grand Canyonu, kam dorážíme před západem slunce a užíváme si fascinující scenérii skalnaté propasti nořící se do tmy. Grand Canyon patří k nejnavštěvovanějším a nejkrásnějším národním parkům USA. Je možné ho poznat více způsoby. Tím nejnáročnějším je pěší track, my jsme zvolili jednodušší, zato efektnější styl. Přelet Grand Canyonu vrtulníkem byl nejsilnějším zážitkem naší cesty. Mnohým by ke štěstí stačil už samotný hodinový let vrtulníkem, ale pokud k tomu pod sebou vidíte toto gigantické, a v pravdě hypnotické dílo přírody, je to zážitek až extatický.

Přes Rocky Mountains
Dojeli jsme do města Cody, jehož hlavní atrakcí je muzeum Buffalo Billa s velkou expozicí střelných zbraní a indiánské kultury. Mimochodem, hrdina mého dětství byl pro mě takovým malým zklamáním. Vlastně to byl jen principál divadelního souboru, jehož členy byli i indiáni, s nímž projel celé Spojené státy i Evropu. Existují dokonce doklady o vystoupeních na území Čech, historické prameny se shodují na Přerově a Brně, Praze se vyhnul. V každém případě to pro Evropu konce 19. století jistě byla exotická podívaná.

Yellowstone
Území tohoto národního parku je plné horkých pramenů, probublávajících bahenních sopek a nespočtu gejzírů. Nejznámějším a turisty nejvyhledávanějším z nich je Old Faithful, který tryská do výše kolem čtyřiceti metrů v pravidelném intervalu zhruba jedné hodiny. Gejzírů a pramenů je tu kolem 10 000, což je více než polovina všech na celém světě. V severní části parku jsou k vidění zase takzvané Mamutí horké prameny, soustava kaskádovitých teras vzniklých v důsledku vyvěrání plynů z bahenních sopek. V kombinaci s různými bakteriemi získávají tyto útvary různé barvy, nejčastěji bílou, ale k vidění je i žlutá, oranžová, hnědá a zelená. Mezi zvířata, která tu můžete potkat, a také – stejně jako my - dost pravděpodobně potkáte, patří vlci, kojoti, jezevci, losi a hlavně bizoni, kteří jsou k vidění téměř na každém rohu a jsou nejvděčnějším úlovkem fotoaparátů turistů. Zahlédli jsme tu také zástupce ptačí říše, velmi nekonvenční kovově černé krkavce, a hlavně orla bělohlavého, majestátní symbol Spojených států. Je to král amerického nebe s rozpětím křídel až přes dva metry a pozorovat ho ve volné přírodě je skutečně krásný zážitek. Není ani divu, že jeho podobiznu najdeme na většině znaků USA, včetně znaku prezidenta. Pro indiány je pak posvátným ptákem považovaným za posla mezi lidmi a bohy a symbol plodnosti. Jeho peří je proto nedílnou součástí mnoha indiánských náboženských rituálů. K dalším klenotům Yellowstonu patří vodopády Lower Waterfalls řítící se do hloubky více než 90 metrů, což je téměř dvojnásobek Niagarských vodopádů. Najdete ho v kaňonu Grand Canyon of Yellowstone, který dostal jméno pro svou podobnost s Grand Canyonem v Arizoně.

Do města mormonů
Projeli jsme přes Grand Teton ve Wyomingu a pokračovali do Utahu k Salt Lake City. Město je plné velmi atraktivních mladých dívek, které se velmi přičinlivě dávají do řeči s každým, kdo o ně zavadí pohledem. Je však na místě vás varovat. Nechtějí vás totiž vlákat do podniků, jako ty, které jsme potkali ve Vegas, ale do mormonských svatostánků. Takže si na ně dejte ještě větší pozor, než na ty první. Jde jim nejen o vaše peníze, ale rovnou o duši. Na druhou stranu, je to asi to nejzajímavější, co tu lze vidět. Naší další zastávkou je Bonnevillská speedway. Srdce každého milovníka rychlých kol nad solnou plání, přírodou stvořenou k překonávání automobilových rychlostních rekordů, zaplesá. S politováním musím přiznat, že my jsme žádný neprolomili. Než jsme si spravili pošramocené sebevědomí, dojeli jsme do Rena v Nevadě. Popravdě, není toho moc co psát. Za zmínku by snad stála letecká soutěž Reno Air, která se tu pořádá už hezkou řádku let, ale tu jsme bohužel nezastihli, takže ani ta to nezachrání.

Jezero Tahoe
Jeden z nejvyhledávanějších turistických cílů leží na hranicích Nevady a Kalifornie, v pohoří Sierra Nevada. Celoročně se sem sjíždějí ti sportovně založení za vodními sporty či na zasněžené svahy, ti méně aktivní alespoň za krásami místní krajiny. Pro ostatní je tu ještě k dispozici dostatek vyžití v kasínech na nevadské straně hranice, kde je hazard legální. Dál, už na kalifornské straně, leží další skvost, Yosemitský národní park, vůbec první v USA. Je známý především díky obrovským žulovým masivům, tisícům jezer a vodopádům, proslavil se v neposlední řadě také výskytem největšího živého organismu na naší planetě, sekvojovce obrovského. Tito majestátní obři na nás shlížejí z výšky až 80 metrů a při pohledu na ně si skutečně uvědomujeme, jak je člověk vlastně nicotný proti síle přírody. V Yosemity jich roste ve třech hájích asi 250. Naše kroky vedou k jedné z nejoblíbenějších lezeckých stěn na světě nesoucí název El Capitan. Obrovský žulový masiv tyčící se do výšky téměř jednoho kilometru, který byl ještě v první polovině minulého století považován za nezdolatelný, dnes nabízí vícero výstupových tras a je velmi vyhledávaným pro zdolávání rychlostních rekordů. Chvíli jsme se dokázali bavit rozpoznáváním horolezců na skále, protože upřímně řečeno, na té obrovské ploše jsou z údolí téměř neviditelní. Je to skoro detektivní práce. Nelze vynechat zmínku o místních vodopádech, které poskytují skutečně fascinující pohled zejména v jarním období. Yosemite Falls se svými 739 metry výšky jsou nejvyššími vodopády Severní Ameriky. Ve stejném údolí jsou také Ribbon Fall, které mají zase nejvyšší nepřerušený vodní skok, a to téměř 500 metrů. Z vyhlídky Tunnel View, která mimochodem poskytuje skutečně dech beroucí pohled, je ještě dobře vidět Bridalveil Fall, zřejmě nejznámější vodopád Yosemit.

Sequoie v Sierra Nevada
Nejslavnějším sekvojovcem je Generál Sherman, jeden z největších žijících stromů na světě s obvodem kmenu přes 30 metrů. V Sequoia parku je dokonce 5 z 10 největších stromů světa, všechny v místním Obřím lese. Nejstaršímu z nich je údajně přes 3,5 tisíce let. Slabším jedincům může způsobit problémy fakt, že naprostá většina území parku je divočina, do které se dostanete pouze pěšky, případně na koni. Kam se ale dá dojet autem, je úpatí skály Moro Rock, která se tyčí nad parkem. Po zdolání 400 schodů a po lapení dechu si tu můžete vychutnat úchvatný výhled. Sequoia spolu s Yosemity byly jednoznačně nejkrásnějšími místy, která jsme navštívili. Park Sequoia nám dal ještě jeden dárek, a to medvěda grizzly. Někteří návštěvníci zřejmě pod vlivem přemíry přírody kolem sebe ztrácejí pud sebezáchovy a mají pocit, že ti roztomilí medvídci jsou plyšáci na hraní. Opravdu nejsou. Ačkoliv jsou na pohyb turistů ve svém teritoriu přivyklí a v zásadě lze říci, že pokud si přespříliš nevšímáte vy jich, nevšímají si ani oni vás, je třeba mít na paměti, že jsou to divoká zvířata, která nemají důvod brát ohled na to, že chcete mít opravdu moc pěknou fotečku grizzlí rodinky v detailu. Nebyli byste ani první, ani poslední, koho rozzuřená medvědice přinejmenším prohnala po lese. My jsme si na hrdiny nehráli, medvědy si vyfotili z uctivé vzdálenosti 5 metrů :) a pokračovali v objevování. Ač jsme se všude potýkali s relativně velkým množstvím turistů, a zejména ti japonští nezklamali a s nepostřehnutelnou frekvencí stisknutí spouští fotili vše a nepřetržitě, musím říci, že na nás parky dýchaly klidnou a čistou atmosférou a energii, kterou nám bralo nepřetržité přesouvání se z místa na místo, nám vracely zpět.

Slunné San Francisco
Rodiště Jacka Londona s ikonickým mostem Golden Gate je známé z mnoha filmových honiček kopcovitými silnicemi, které neprojedete rychle, aniž byste si přitom nerozbili auto. Když jsme se snažili s naším kamionem absolvovat slavnou Lombard Street, pobavili jsme asi každého, kdo se nachomýtl kolem. Zatímco my se potili a mohli si volant ukroutit, oni se nejspíš vsázeli, ve které serpentýně to vzdáme. Nebylo to jednoduché ani hezké na pohled, ale nakonec jsme z tohoto souboje vyšli jakž takž se ctí. Na samý závěr jsme si nechali Golden Gate, most charakteristický svou cihlovou barvou, jenž je symbolem San Francisca. Většinu času se skrývá zahalen mlžným oparem, my měli ale neskutečné štěstí a spatřili tento klenot v celé jeho kráse. Poslední atrakcí naší pánské jízdy byl stylově slavný ostrov Alcatraz se stejnojmennou bývalou věznicí. Za necelých 40 dolarů jsme dostali přehrávač se sluchátky, z nichž na nás mluvili i bývalí vězňové a dozorci, aby doplnili nahraný výklad autentickými příhodami a zážitky z dob minulých. Na samotném ostrově máte volnost pohybu, můžete si ho sami projít křížem krážem a strávit na něm libovolnou dobu. Jak je všeobecně známo, Alcatraz je dosud považován za věznici, ze které nebylo útěku. Po dlouhém a velmi pečlivém plánování a náročných přípravách se to možná povedlo třem vězňům v roce 1962, ale vzhledem k tomu, že od té doby o nich nikdy nikdo neslyšel, se předpokládá, že jejich útěk skončil někde ve vodách zálivu. Popravdě řečeno, byli jsme rádi, že nám neujel poslední trajekt a že jsme se dostali zpět na pevninu. Dosud je zde patrná stísněná atmosféra jednoho z nejpřísnějších nápravných zařízení své doby.

Tímto naše objevitelská cesta po středozápadě Spojených států končí. Ještě si dopřejeme projížďku po městě tramvají a pomalu se loučíme. Po dvaceti dnech a osmi tisících kilometrech v kolech vše hodnotíme jako nezapomenutelný zážitek, který rozhodně stál za veškerou námahu včetně každodenního brzkého vstávání a nepředstavitelně dlouhých přejezdů mezi různými klimatickými podmínkami. Zalitovali jsme jen jediného: že jsme na všechny ty zajímavosti a krásná místa neměli více času. Tak snad zase někdy…