Ománské velbloudí dostihy

24.06.2015 00:00

„Ata Allah“ - velbloud je dar boží. Velbloudi dodnes hrají v pouštích Arabského poloostrova důležitou roli ve všech aspektech denního života beduínů - tradičních obyvatel nehostinných pouští.

Velmi populárním sportem jsou v těchto zemích tradiční velbloudí dostihy. V mnohém se překvapivě podobají nám dobře známým koňským dostihům. Během roku se v Ománu koná šampionát několika velkých dostihů a bezpočet menších lokálních závodů. Většinou to bývá ve dnech volna či při oslavách státních svátků.

Profi byznys
Dříve se velbloudi chovali hlavně na maso a mléko, cena takového kusu se dnes pohybuje kolem 500 riálů, tedy 25 000 korun. Ománský riál patří mezi nejsilnější měny světa. Tradiční velbloudí dostihy se ale staly profesionálním byznysem, který zahrnuje speciální tréninkové programy či farmy na odchov soutěžních čistokrevných velbloudů. Vždyť vítězové hlavních ománských dostihů si často odnášejí jako první cenu nový automobil či tučnou finanční odměnu. Navíc hodnota vítězného dromedára se může vyšplhat až ke 100 tisícům riálů, tedy k neuvěřitelným 5 až 6 milionům korun. Jeden z Ománců dokonce mluvil o částce 300 tisíc riálů! Šejkové ze sousedních Spojených arabských emirátů či z Kataru dokážou takové ceny zkousnout.

Turistická atrakce
Exotické velbloudí dostihy by v neposlední řadě měly přitáhnout i pozornost turistů. Omán je totiž i přes své přírodní krásy a tradiční kulturu zemí prakticky cestovatelsky neobjevenou. Omán je jedním ze dvou sultanátů na Zemi, a díky osvětové vládě sultána Kábúse bin Saida tvoří překvapivě vyspělou a bezpečnou část Arabského poloostrova. Zelené oázy palem ve společnosti starobylých vesnic a pevností jsou jako vyobrazené z pohádek 1000 a jedné noci. Jeho veličenstvo sultán Kábus velmi dbá na zachování ománských tradic - tedy i velbloudích závodů. Narodil 18. listopadu 1940 na jihu Ománu v Salále. Dnes připadá na 18. listopad i 23. červenec státní svátek. Právě v červenci roku 1970 totiž nenásilnou cestou svrhnul svého otce, a díky svému vzdělání v Anglii započal osvícenou reformní vládu. Ač absolutní monarcha, investoval moudře prostředky z ropy a hlavně zemního plynu do rozvoje země, vzdělání a zdravotnictví. Od svého nástupu v roce 1970 proměnil chudou a izolovanou zemi ve fungující a prosperující stát. Ománci svého sultána milují. Titul sultána je dědičný, nicméně Kábus žádné potomky nemá. Jeho dítětem je Omán.

Před dostihem Přijíždíme autostopem na korbě pick-upu do Bidiyahu, seskupení 15 vesnic a městeček v severovýchodním Ománu. Jsme na okraji velké písčité pouště Wahiba, dnes správně nazývané spíše Sharqiya Sands - neboli „Východní písky“. Ve městě Al Mintrib zvědavě nakukujeme do malé galerie. Mimochodem, umělecké výstavní síně nejsou na okraji pouště zrovna běžnou záležitostí. Velkou náhodou tu potkáváme skupinu fotografů - členů ománského fotoklubu. U šálku kardamomové kávy a následného pozvání k obědu se dozvídáme, že tu čekají na odpolední začátek velbloudích dostihů. „Jen jezte, jste našimi hosty,“ vyzývají nás. Rozvařená rýže se skopovým masem se pojídá rukama. Přátelský Humaid Al Hajri, místní učitel angličtiny a náš nový dobrovolný a srdečný průvodce, nás odváží za město k dostihové dráze. Již za posledními domy se k nebi šplhají až 100 metrů vysoké duny z červeného písku, který je všude kolem, kam jen naše oko dohlédne. Poušť se má rozlohu 180 krát 80 kilometrů. Vítejte ve světě beduínů.

Ve fotografickém rauši
Hlouček jezdců se již se svými velbloudy připravuje na okraji závodní dráhy. Ocitnout se mezi beduíny s místními fotografy má nespornou výhodu. Bez problémů mně Humaid domlouvá focení několika z nich. Takové portréty bych bez něho těžko pořizoval, k focení je třeba výslovný souhlas fotografovaného. Dostávám se do fotografického rauše. Za rytmu bubeníků prochází závodním koridorem průvod zpívajících mužů, u pasu díky chandžar, někteří s puškou v ruce. Prachem se vznáší téměř biblická karavana dromedárů. „Máte velké štěstí,“ oznamuje nám Humaid. „Tohle jsou malé lokální dostihy, které tu v Bidiyahu máme tak třikrát až čtyřikrát do roka,“ dodává. Závody začínají. Překvapuje mě, jak rychle velbloudi běhají, při sprintu mohou dosáhnout rychlosti až 65 km za hodinu. Přes oblaky prachu je chvílemi slyšet jen dusot kopyt. „V arabštině tomu říkáme Rakhad AL-Ardah, což znamená přehlídka nejkrásnějších a nejrychlejších velbloudů. Dnes tady nebude žádný vítěz. Jezdci jsou hrdými majiteli svých velbloudů a chtějí nám ukázat jejich krásu a své zkušenosti,“ referuje plynulou angličtinou místní rodák Humaid. Ománští fotografové v dlouhých světlých pláštích dišdaša a čepičkách kumma (někteří dokonce ve fotoreportérských vestách) vypadají v kombinaci s moderní fototechnikou v rukou komicky. V prachu zvířeném zvířecími kopyty jsem na celé akci jediný zahraniční fotograf. „Před třemi lety si tady sám sultán Kábús bin Said pořídil velblouda z Bidiyahu“ usmívá se Humaid Al Hajri s fotoaparátem na krku.

Koňská exhibice
Druhou polovinu programu činí koňská sekce, dráhou prosprintuje skupina několika desítek zvířat. Zpáteční cesta již probíhá po dvojicích, začíná opravdová exhibice. Jezdí se ve stoje, ve dvojicích, pozadu. Všichni se dobře baví. Na hlavní tribuně sedí vážení hosté, starší Ománci dřímají, v rukou tenkou dřevěnou hůlku. V okolním publiku sedí i několik žen. Dříve ale byly dostihy vyloženě pánskou záležitostí. Omán je sice konzervativní muslimská země, nicméně zdejší ženy mají volební právo, mohou pracovat i studovat. Nastal zde soulad mezi tradiční minulostí a moderní společností, v odlehlejších a pouštních oblastech však ženy dodnes nosí burku v černé barvě. Dobíhají poslední artisté na koních. Slunce nad pouští postupně zapadá, nejvyšší čas se přesunout k noclehu do obřích dun.

O autorovi
Pavel Svoboda (*1985) - geograf, fotograf a nadšený autor cestopisných přednášek pro školy i veřejnost. Jeho posledním projektem byla sedmiměsíční cesta napříč Jižní Amerikou - od rovníku až samý konec chladné Patagonie.
www.photo-svoboda.cz