Velké finále bylo oficiálně zahájeno uvítací ceremonií za účasti zástupců mexického velvyslanectví. Do souboje o prestižní pohár se přihlásily čtyři týmy o čtyřech hráčích s handicapem +3. Hráči, mezi nimiž jsou jak nadšení amatéři, tak i profesionálové, pochází nejen z Evropy, ale i jiných zemí světa. Kdo vyhrál, vůbec není podstatné, důležité je, že se všichni dobře bavili.
Součástí celodenního programu byla také možnost si vyzkoušet pólo na dřevěném koni, projížďky na ponících, testovací jízdy BMW, poslouchat živou kapelu a ještě mnohem více.
Atmosféra pólo zápasů je podmanivá, stejně tak i dění mimo hřiště. Řada návštěvníků přišlo na pólo vůbec poprvé ve svém životě a o pravidlech toho věděli jen velice málo, a tak si dovolujeme samotný sport přiblížit alespoň touto cestou našim čtenářům.

Koňské pólo – jeden z nejstarších týmových sportů na světě
První dochované záznamy hovoří o tom, že koňské pólo se s největší pravděpodobností začalo hrát před 2500 lety. A pozor, od té doby se téměř nezměnilo.
Nejlepšími koňmi pro pólo jsou kříženci argentinských criollos a anglických plnokrevníků s kohoutkovou výškou do 150 centimetrů. Těmto koním se říká pólo pony, ale nejsou zapsáni jako samostatné plemeno. Pro pólo lze však vycvičit více plemen. V Argentině se ročně rodí stovky hříbat, avšak jen 5–10 % z nich projde náročnými testy a svými vlastnostmi se pro pólo hodí.
Pólo hrají proti sobě dva týmy složené ze čtyř jezdců na koních. Hřiště pro pólo má rozměry 274 x 146 metrů. Zápas mívá zpravidla čtyři části, které se nazývají chukka (čaka) trvající 7 minut (některé zdroje uvádí 7 minut a 30 vteřin) čistého času a jsou oddělovány přestávkami v délce 3–5 minut. Na hřišti póla je několik čar odpalu ve vzdálenosti 27, 39 a 54 metrů. Branky jsou postaveny ze dvou tyčí vzdálených od sebe 763 centimetrů - nemají branky horizontální břevno. U každé brány jsou dva brankoví rozhodčí, kteří sledují, zda míček prošel bránou regulérně. Zápas pak řídí hlavní rozhodčí, kterému pomáhají rozhodčí čároví. Podle tradice se diváci například v poločase účastní zadupávání drnů na hřišti způsobených kopyty koní.
Každý hráč má přidělený tkz. handicap. Ten se pohybuje v rozmezí -2 až +10. Součtem handicapů členů týmu je určen týmový handicap. Rozdíl týmových handicapů je výchozím skóre zápasu. Pokud jedno družstvo budou tvořit naprostí začátečníci a druhé profesionálové, zápas začne se skóre 48:0 – začátečníci tedy budou mít náskok 48 bodů.
K vybavení hráče patří pálka (mallet), rukavice, přilba a chrániče kolen. Hráč musí pálku držet v pravé ruce, čímž mají leváci hru poněkud ztíženou. S jedním koněm hráč odehraje maximálně dvě části (čaky) hry. Nejlepšího koně si nechává na poslední část hry, ve které se zápas většinou rozhoduje. Míček je vyroben z plastu nebo z kořene vrby. Kůň vždy musí mít na nohou bandáže, které ho chrání před nechtěným úderem pálkou. Ocas má zapletený, aby se do něj pálka nezamotala.