Mario Balotelli: diamant, který potřebuje brousit dál

13.11.2014 08:45

Rok 1990 byl pro Itálii rokem fotbalovým. Světový šampionát na Apeninském poloostrově dal znovu vzpomenout na místní národní hrdost a Roberto Baggio byl absolutní sportovní i módní ikonou. Když útočník s legendárním ohonem 7. července rozhodl boj o třetí místo ve prospěch Itálie, asi ještě netušil, že za měsíc a pět dní se v Palermu narodí muž, jenž dosáhne jeho slávy ještě před dvacátým rokem svého života. Tím mužem je Mario Balotelli. Jak už to bývá, génius to však povětšinou nemá jednoduché. Sám Balotelli by mohl vyprávět.

Ačkoli Palermo nebývá ani dnes považováno za nejbezpečnější město v Itálii, v osmdesátých letech se stalo útočištěm pro pár ghanských imigrantů. Těmi byli i Thomas a Rose Barwuahovi, kteří se do Evropy přesunuli kvůli práci. Ovšem i tam ji obráběč kovů a hospodyňka hledali těžko. Mrzká finanční situace a strach o střechu nad hlavou je trápily dlouhodobě. Zvláště pak v době, kdy spolu přivedli na svět čtyři děti. Dceru Abigail, která je nejstarší, a 3 chlapce, Maria, Enocha a Angela. Otec rodiny byl nucen najít si práci mimo Palermo a domů se vracel pouze na víkendy. Dvanáctihodinovou cestu vlakem vždy raději absolvoval v noci, aby se ve zbylém čase mohl věnovat rodině.

Situace se ještě zhoršila, když lékaři přišli na to, že Mario má vážné problémy s trávicím ústrojím a v krajním případě může dokonce zemřít. Byly mu teprve dva roky a rodiče se pomalu smiřovali s tou nejhorší variantou. Nakonec se ovšem rozhodli přestěhovat do tehdy průmyslově vyspělejšího města Brescia a Mariův stav se rychle zlepšil. Kvalitnější lékařská péče výrazně pomohla a pohybově nadaný chlapec se mohl znovu honit za míčem na místních pláccích. Po finanční stránce se ovšem situace nelepšila a po šetření sociálních pracovníků byl Mario rodičům odebrán. Barwuahovi byli nejprve zprávou zaskočeni, ale nakonec se svěření do pěstounské péče pro dobro svého syna nebránili. Toto byl zlomový okamžik jeho života. Jako nejvhodnější pěstounští rodiče byli totiž vybráni Francesco Balotelli s manželkou Silvií. Movitý pár s velkým rodinným domem na předměstí dal malému chlapci vše, co potřeboval. Svoje biologické rodiče sice pravidelně navštěvoval, ovšem časové intervaly se postupem času prodlužovaly a Francesco se Silvií nakonec Maria zcela získali do rodiny, ačkoli nikdy nebyl oficiálně adoptován. Později už se setkával pouze se svými sourozenci. O svůj původ a rodiče nejevil zájem, což mimo jiné nepřímo potvrdil i tím, že později přijal příjmení Balotelli.

V nové rodině se sport podporoval dlouhodobě a Mario od mala naplno rozvíjel svůj potenciál se svými novými nevlastními sourozenci. Už na úrovni žáků těžil z perfektních fyzických dispozic. Prvním fotbalovým krůčkům se učil od 6 let v provinčním USO Mopiano. Svůj potenciál plně prokazoval v klubu AC Lumezzane, kam přestoupil v 11 letech. Jeho nový klub hrál na seniorské úrovni třetí italskou ligu a vedl ho trenér Walter Salvioni. Jak bylo jeho zvykem, každý týden chodil na zápasy mládežnických kategorií. Čas plynul, a když Slavioni Balotelliho poprvé spatřil na hřišti, okamžitě ho zaujala technika střelby, práce s míčem a rychlost. Hned po utkání oslovil trenéra, který tým vedl, a řekl mu, že by tenhle mladík mohl bez problému nastoupit za seniorský tým. O to více byl překvapen odpovědí. Kvůli italským pravidlům to nebylo možné. Balotelli sice v té době nastupoval s juniory, mezi kterými se často vybíralo, ale bylo mu teprve 15 let. To ovšem Salvioniho nezastavilo. Hráč byl podrobně prohlédnut lékaři, kteří potvrdili perfektní zdravotní způsobilost pro seniorskou úroveň, a mladému talentu byla udělena výjimka. Během 24 hodin už trénoval s "áčkem" a v dubnu 2006 si odbyl svůj debut ve třetí lize. Stal se tak historicky nejmladším hráčem, který v této kategorii nastoupil.

To samozřejmě zaujalo hledače talentů v celé jižní Evropě, kteří na Balotelliho začali hojně jezdit. I proto ještě ve stejném roce absolvoval pětidenní testy v týmu Barcelony. Místní mládežnické trenéry zaujal vysokou střeleckou potencí, ale namlouvání nakonec údajně skončilo neúspěchem kvůli administrativním problémům s budoucím italským občanstvím mladého hráče. Na scénu tak vstoupil italský velikán Inter. Kluby se velmi rychle dohodly na hostování, později spoluvlastnictví a nakonec i na trvalém přestupu. Celkem tehdy Balotelli stál přibližně 340 tisíc Eur. Oproti časům budoucím se jednalo v podstatě o pár drobných. V Miláně šel svalnatý čahoun strmě nahoru. Nebylo mu ještě ani 17 let, ale přesto s ním do svého kádru počítal tehdejší trenér Ghany, Claude Le Roy. Balotelli však prozíravě odmítl. Už tehdy si byl vědom vlastního potenciálu a hrdě prohlásil, že si chce nechat otevřené dveře pro italskou reprezentaci.

Po měsících tvrdé práce se vycházející hvězdička dočkala. Premiéra v první italské lize přišla v prosinci roku 2007 v duelu proti Cagliari. Trenérům se předvedená hra líbila a Balotelli začal příležitosti dostávat pravidelně. V poháru, lize a nakonec i Lize mistrů, ve které se poprvé prosadil v listopadu 2008 a v 18 letech a 85 dnech se stal historicky nejmladším střelcem Interu v milionářské soutěži. Spolu s prvními úspěchy ovšem přišly i první problémy. Balotelliho hrdost spojená s tvrdohlavostí a věkovou nevyzrálostí dělala starosti nejen Josému Mourinhovi, který útočníka nazval "netrénovatelným". Nízkou disciplinovanost a excesy na hřišti i mimo něj řešil portugalský trenér jednoduše. Jezdilo se bez Balotelliho. Situaci nepomáhaly ani četné rasistické urážky na italských stadionech. Únikem se nakonec měla stát anglická Premier League a necelých 22 milionů Eur.

Volba padla na Manchester City, kde trénoval jeden z Balotelliho oblíbenců z Interu, Roberto Mancini. Jen dva dny před přestupem do Anglie, který se uskutečnil 12. srpna 2010, dokonce přišla pozvánka do italské reprezentace. Vypadalo to, že se vše k dobrému obrátí. V Manchesteru se vcelku dařilo, ani v barvách squadry azzury nezklamal. Jenže bouřlivá povaha se časem znovu začala projevovat. Během přibližně dvou let v Premier League dostal Balotelli čtyři červené karty a musel si několikrát odpykat trest za nevhodné nebo agresivní chování k protihráčům. Když začaly padat pokuty, vztahy hráče s klubem výrazně ochladly. Nic na tom nezměnil ani fakt, že Balotelli dotáhl Italy do finále evropského šampionátu v roce 2012 a se třemi góly se řadil mezi nejlepší útočníky turnaje.

V lednu 2013 tak přišel návrat do Itálie. Domů do Milána, za 20 milionů Eur. Ovšem do černo-červeného dresu AC. Fandové Balotelliho přijali skvěle, nehledě na klubovou minulost. Období to bylo pro tehdy už celosvětově známého hráče relativně klidné a gólově nejproduktivnější. V sezóně 2013/2014 dokonce nastřílel 34 gólů ve všech soutěžích. Přesto přišla v létě letošního roku další změna. Liverpool marně hledal náhradu za Luise Suáreze a překvapivě sáhnul právě po italském reprezentantovi. Ten měl za sebou už druhou velkou mezinárodní akci, ale na vypadnutí ve skupině světového šampionátu v Brazílii nevzpomíná rád. V Liverpoolu, který ho odkoupil za 16 milionů Eur, se od něj čekají velké věci. Fanoušci doufají, že spíše než svým účtům na sociálních sítích bude Balotelli věnovat pozornost tréninku a zlepšení disciplinárních statistik. Fotbalový talent dostal od přírody v objemu, se kterým zatím neumí úplně dobře manipulovat. Ovšem, co není, může být. Ve 24 letech má zatím větší část kariéry před sebou. Balotelliho fotbalové umění můžeme vidět již 16. listopadu na Sport2 HD, kdy Itálie nastoupí proti Chorvatsku.

Zajímavosti:

• V současné době je Mario Balotelli považován za jednoho z nejlepších exekutorů pokutových kopů na světě.
• Roberto Mancini o něm prohlásil: "Je šílený, někdy děla zvláštní věci, ale považuji ho za jednoho ze svých synů."
• Anglický muzikant Tinchy Stryder, narozený v Ghaně, složil o útočníkovi píseň s názvem "Mario Balotelli".