Patrik Bečvář alias Mr. Loupačka je single!

11.08.2014 17:30

Kuchař roku a ostřílený profesionál v gastronomii Patrik Bečvář (26) miluje fotbal a hamburgery. K vaření jako takovému ho nikdy nic netáhlo, ale přesto se stal mistrem ve svém oboru. Přinášíme vám exkluzivní rozhovor, kde se mimo jiné dozvíte, jak Patrik vidí gastronomii v Česku a co plánuje do budoucna.

Patriku, jak ses dostal k vaření a co nastartovalo tvoji kariéru?
Nic extra mě k tomu nevedlo, končil jsem základku a rozhodoval jsem se, kam půjdu. Ani nevím proč, ale vyhrála gastronomie. Zalíbení a zábavu jsem si našel v tomto oboru až postupem času. Vaření jako takové se pro mě stalo velmi pestrou činností, kterou jsem si zamiloval a to především díky tomu, že jsem se pohyboval tam, kde se vařila pěkná gastronomie.

Kterou činnost jsi opravdu neměl rád na střední?
Když je člověk v učení, začíná loupáním a krájením zeleniny. Postupem času jsem měl praxi ve francouzské restauraci, kde mi vždy dali obrovské gastro nádoby plné krevet a řekli mi, ať to všechno oloupu. Takže jsem je loupal i přes 5 hodin. Navíc mi dali přezdívku Mr. Loupač krevet. (smích)

Dokázal bys říct, kolik jsi jich za svůj život už oloupal?
(smích) Asi 6 753, nevím, je fakt těžké to odhadnout, ale bylo jich opravdu hodně.

Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Mám rád klasická česká jídla a „prasárny“ jako je třeba hamburger. Když pořád vařím fajnová jídla, tak už toho mám občas po krk. Kdybych měl hlad, tak bych si to neuvařil. Kdysi jsem miloval svíčkovou, ale na praxi jsem se jí přejedl a od té doby nemám žádné nejoblíbenější jídlo.

A je nějaká činnost, kterou v práci opravdu nemáš rád?
Nemám rád čištění ryb, hodně to smrdí a z rukou ten smrad prostě nejde smýt. Navíc šupiny jsou úplně všude, očišťování je prostě taková špinavá práce. Na druhou stranu rád pracuju s masem, to mě baví.

Stalo se ti někdy, že jsi byl línej si uvařit a šel sis koupit třeba párky?
(smích) Určitě, ale dám si i třeba rohlík se salámem. Doma si nevařím, když jdu z práce, tak jsem přejedený, protože musím pořád něco ochutnávat. Takže ve volnu ani moc nejím.

Jak bys charakterizoval Čechy a jejich stavování, myslíš, že jí zdravě nebo naopak a raději jdou do fastfoodu?
Myslím si, že to jde směrem nahoru, podle mě se lidé snaží kupovat české a čerstvé suroviny a to třeba na farmářských trzích, které jsou teď velmi rozšířené. Je to super. Na druhou stranu bych řekl, že zde není tolik rodin, které se v neděli seberou a půjdou na společný oběd do lepší restaurace, kde si objednají nějaký gurmánský zážitek

Myslíš, že má česká kuchyně pořád své místo na slunci?
Když k nám do restaurace přijdou cizinci, obvykle si dají kachnu. To je prostě šlágr! Myslím, že česká kuchyně je určitě populární. A to i přesto, že jsme prostě hodně knedlíkoví a omáčkoví. Cizinci knedlíky vůbec neznají a navíc je to pro ně těžké jídlo. Je to pouze náš trend. Každý Čech na knedlících vyrůstá a je to tím pádem v nás. Hodně restaurací se snaží českou kuchyni modernizovat, nandají kachnu moderně a chtějí českou kuchyní oživit. Určitě si nemyslím, že by upadala na úkor jiných kuchyní. Každá země má prostě své specifické jídlo a tím se snaží prezentovat.

Slyšeli jsme, že natáčíš kuchařskou show?
Natáčím kuchařskou show s Markétou Hrubešovou pro televizní stanici Paprika. Recepty pro radost s Markétou a Patrikem. Celé to natáčení byla pro mě nová zkušenost a určitě toho nelituju. Možná se tomu budu i dál věnovat. Markéta je skvělá parťačka, pomáhala mi a mnohdy mě i navedla, co zrovna říct apod.

Máš nějakou úsměvnou historku z natáčení?
Asi při posledním natáčení, když jsem připravoval hovězí líčka, tak jsem si je nachystal dopředu a poté připravené schoval. Když jsem je pak hledal, nikde nebyly. Někdo byl velmi proaktivní a líčka vyhodil nebo snědl, takže jsem musel na poslední chvíli vařit ještě jedny.

Máš nějakou zajímavost z vaření pro Bushe a Obamu?
Americká ambasáda oslovila Intercontinental, aby uvařil na ambasádě pro Obamu, tak pan Kubec sestavil tým a mně vybral náhodou taky. Nebyl jsem ani pod stresem, přišlo mi to normální, jelikož vždy vařím na 100%. Mělo to ale svoje nezapomenutelné kouzlo, byla tam ochranka a jeho kuchař, který kontroloval všechna jídla a ochutnával je, také se ptal, co a jak se vařilo. My jsme prostě vařili a on nás důsledně pozoroval. Ale musím říct, že to byl takový kliďas.

Pro Bushe jsem vařil tak tři až čtyři roky zpátky. To jsem ještě vařil v Obecním domě a právě tato restaurace byla oslovena, aby na hrad přišel tým kuchařů uvařit oběd pro našeho prezidenta a Bushe. Tak jako Obama měl i Bush svého ochutnávače a kuchaře zároveň. Pamatuji si, že na hradě to bylo o dost přísnější. V kufříku měl kuchař a ochutnávač v jedné osobě vlastní plechovku koly a láhev vína pro svého prezidenta. Navíc si z jídel brala vzorky hygiena, pro případ, že by se něco stalo.

Máš nějakou zajímavou příhodu, co se týká vaření?
Kamarád mi vždycky říká, že nechápe, jak jsem se mohl dostat tak daleko, jelikož jednou, když jsem mu vařil puding, tak jsem ho úplně připálil.(smích)

Stal se ti nějaký trapas, když jsi vařil doma nebo pro přítelkyni?
Když jsem měl přítelkyni, tak byla vždy naštvaná, že jsem jí do vaření kecal. Myslel jsem to vždy dobře a chtěl jsem jí jen poradit, ale ona se vždy urazila.

Doma rodičům do přípravy jídla taky kecáš?
Občas mámě, ale to je můj zlozvyk. Nejčastěji jí říkám, jak by měla krájet cibuli. Neumí to totiž nakrájet najemno, tak jak by to mělo být.

Jakou kuchyni máš rád?
Mám rád italskou kuchyni a těstoviny. Na druhou stranu nemám rád typickou českou kuchyni a to především králíky a kachny. Je to těžké jídlo a navíc už od dětství mám k tomu odpor.

V čem si myslíš, že jsi fakt dobrý?
Já ani nevím, řekl bych, že ve fotbale. Hraju ho v Říčanech, ale teď už moc času na něj nemám.

A ohledně vaření?
Loupat krevety umím fakt luxusně. (smích)

Trpíš profesionální deformací? Jsi schopný třeba odejít z restaurace, když ti nechutná nebo si necháš zavolat kuchaře?
Já nejsem žádný kritik, jsem skromný a určitě neprudím. Když mi něco nechutná, dám malé dýško a kuchaře si určitě nevolám a nenechávám ani žádné vzkazy, to opravdu ne. Spíš naopak, když mi chutná, tak dám větší dýško a řeknu, že to bylo výborné. Ale že bych prudil, to ne.

Co se vše musíš udělat, než v práci jídlo vydáš hostům?
Vše začíná již u výběru dodavatelů a surovin, ty musí být čerstvé a kvalitní. Časem si už člověk otipuje dobré dodavatele, má přehled o tom, kdo dováží dobré a čerstvé maso a kdo zase zeleninu. Pak následuje příprava jídla, která je důležitá, protože když přijdou objednávky, tak musí být vše připraveno.

Když máš po práci, máš rád spíše klid nebo rád chodíš na akce a do klubů?
Spíš klid, když mám volno tak ani nemám chuť chodit po klubech a pařit.